Diskotéka pro starší a pokročilé 60.-80. léta V červenci jedou naši kluci se svým turistickým oddílem na tábor. Proto jsem, jako správný zodpovědný rodič, ráno s kloučkama vyrazila na brigádu na táborovou základnu u Líčova. Vcelku náročný pracovní den, s rozmanitou pracovní náplní od natírání až po opravu schodů, či mytí skříněk mi dal docela zabrat, hlavně vzhledem ke dvěma předešlým prohýřeným nocím. Navečer jsme si opekli buřtíky a chystali se k odjezdu. Jiřík se rozhodl, že tady přespí a tak jsme s Kubou odjeli bez něj. Když jsme přijeli domů, cca v půl desátý, stálo před barákem ficcusů bublinkatý auto. No paráda! Holky budou určitě spát nahoře u dědy a my bychom tam mohli přidat Kubu, aby nemusel být doma sám. Tajně jsem totiž doufala, že bychom se ještě mohli jít alespoň na chvilku podívat k Marušce. Pořádají dnes v sále diskotéku pro starší a pokročilé a určitě tam nikdo nebude chybět. Ficcusovic holky nahoře u dědy ještě dupaly a tak jsem k nim vzala i Kubu. Děti byli nadšený. Honza dole pracoval u počítače již v županu a nevrle odvětil, že je unaven, a že už se mu nikam nechce. Ok, RO-ZU-MIM! Po celým dni stráveným na stavbě garáže jsem se mu ani nedivila.  Nenutila jsem ho a šla si napustit vanu a postavit vodu na kafe. Neuběhly ani tři minuty, stála jsem zrovna v obýváku, a uslyšela jsem jak bouchly vchodový dveře. Hned na to se otevřely dveře k nám do bytu. Šla jsem na chodbu a ve tmě uviděla siluety, který začaly zpívat melodii z Růžového pantera…TU, TU DU, TU DU TU DU TU DU, TU DU TU DÚÚÚ, TU DU DU DU DÚÚÚÚ…tak si na ně posvítíme. Cvak a kdopak to přišel – nooo jooo sudičky! Martina, Ivana, Barča a Kačka! Klíče jim půjčil ficcus. Vřítily se do obýváku, a abychom šli na diskotéku. Říkám, že jsem chtěla jít, ale že je Honza unavenej, tak si vařím kávu a napouštím si vanu. Vodu bleskurychle zastavily. Hned nato se s údivem zeptaly, co prej jako vlastně dělám doma, že tu měl být Honza sám…prý s nim chtěly jít do sprchy, hlavně vzhledem k tomu, že je už nahý v župánku. Pak na mě Barča kulí oči – to, že snad nemyslím vážně – na lince nám leží tři bedny půllitrů od Pepsi coly. Snažila jsem se to zamaskovat hadrem, ale marně. Kačenka, co by deelerka Coca-coly, si toho všimla a byla fakt rozmrzelá. Dokonce pak během večera dlouho hučela do Honzy, že mu přiveze půllitry Coca-coly, ale tyhle musí rozbít či vrátit. Ženský ukecaly Honzu a tak jsme se během 10-ti minut oblekli…bohužel jsem nestihla ani sprchu…takže pot po celodenní práci jsem se snažila zamaskovat voňavkou, snad úspěšně. Bohužel po natírání mi na rukách zůstává sem tam zelený flek. Fakt „kočka“, ale hlavně, že jsem si stihla vyměnit ty sportovní botky za loďky, to vypadalo fakt blbě – ale ženský frfňaly, že zdržuju. Za chvíli už mi bylo jasný proč. Pepa jim slíbil paňáka, když se jim podaří přivést siskina a ony ulovily i mě. Koukla jsem se okny do tělocvičny. Dva tančící kroužky – sportovci a Haberáci – se za plného osvětlení v poloprázdné tělocvičně snažili hýbat do rytmu hudby. Mezi dveřmi jsme pak potkali Davida Čermáků, oblečeného jako veksláka – kožená bunda, havajská košile, mokasíny, černý brýle, ulízlý napomádovaný vlasy… odklopil koženou bundu, a pod ní se zablýskly hodinky: „Chceš zlatý hodinky? Nebo Bony, vole, chceš Bony?“ Na uvítanou jsem taky vyfasovala paňáka a netrvalo dlouho, a zapojila jsem se mezi tančící. Sportovci byli na akci připraveni, skoro všichni měli kostýmy. To bylo hezké. Zapařili jsme řádně, „dýdžejové“ nás nešetřili a zahlcovali nás hity z let 60 až 80-tých. Někdy v roce 84 rodila Ivana a tak se s Adélkou napájeli u báru. Kolem půlnoci tradičním způsobem – jako pára nad hrncem – zmizel Honza. V půl třetí ráno už hráli opravdu poslední hit, a protože měl zase někdo skvělý nápad, že bychom mohli ještě někoho navštívit, vyjíst a vypít, zamířili jsme, v sestavě – já, Barča, ficcusové a Jeník, rovnou domů k Danovi. Holky měl v Chlumu a tak jsme svým řvaním nikoho nebudili. Nabídl nám paňáky, salám a tousty. Za chvilku jsem zahlídla za oknem Mufa. Snažil se nás fotit Barčiným foťákem, který si nechala v tělocvičně. Dan pro Mufa došel ven. Spolu s ním přišel ještě Zdeněk Kočerů z Kvítkovic. Asi v půl čtvrtý jsme se sbalili k odchodu. Celodenní únava se projevila a začali mi klapat víka. Sebrala jsem se tedy a bez toho, aniž bych čekala až se ostatní vyhrabou od Dana, jsem vyrazila k domovu. Doufala jsem, že mi Honza nechal otevřeno, protože jediný klíče měl on. Jak se hned ukázalo, doufala jsem marně. Na zvonku jsem udělala stojku, málem jsem ho svým zvoněním zavařila, ale s Honzou to ani nehlo. Ještě, že jsme dali Kubíčka nahoru k babičce. Zkouším házet šutry na okno ložnice, ale marně. Nedá se nic dělat. Rozhodla jsem se pro návrat zpět do vsi, ficcusovi mě snad zachrání a dle jekotu ze vsi se tu někde ta sebranka ještě potuluje. No jo tradičně u Pufrů. Ficcus stál u dílny a pozoroval ostatní, kteří byli nazí v bazénu (teda až na Barču ;o)). Přidávám se k němu. Hned jak mě zahlídli, řvali ať jdu taky do bazénu. Vůbec se mi nechtělo, šla bych spát a ještě k tomu se do mě pustila šílená zima. Vysvětlila jsem jim proč jsem zase tady, tak se mi vysmáli. Ani se jim nedivím. Kochali jsme se s ficcusem pohledem na tu smečku v bazénu a viděli, jak se na nás začali „nenápadně“ domlouvat. Dan se vykradl z bazénu a schoval se za sprchu. Čuli jsme nebezpečí. Pro jistotu jsem odložila svetr a tryskem jsme se snažili proběhnout skrz dílnu pryč ze zahrady. Bohužel v loďkách se neběží nic moc a tak mě dostihl Dan, který nám nadběhl kolem dílny. Prala jsem se s ním marně, protože mu přiběhl na pomoc Jeník se Zdeňkem. U bazénu se k nim zákeřně přidal Pepa, kterého jsme svým řvaním vzbudili. Ještě, že jsem si stihla cestou sundat hodinky. Pěkně to šplouchlo, voda vcelku teplá. Sundala jsem ze sebe mokrý rifle a triko a snažila se přesvědčit Pepu, aby mi přinesl župánek, abych měla něco suchého, v čem bych pak mohla jít domů. Dělali jsme kraviny. Zdeněk pořád opakoval, že se takhle nahej ještě nikdy nekoupal, a že to nesmíme říct manželce, a že s Danem – uvědomělým taťkou – chodí dětem na rodičovské sdružení. Mezitím se klukům podařilo odchytit Pepu, který slíbil, že vleze do vody dobrovolně. Tak si odložil a za chvilku tam byl. Pak Dana napadlo, že bychom mohli dělat stojky. A aby šel příkladem, hned se do toho pustil. Stojka dobrá, jen nás pobavil ten pohled, který se nám naskytl. Tím nechci urážet jeho mužství, ale prostě jak je v bazénu málo vody, tak Dan při své výšce při stojce kouká z vody od pasu dolu, takže se nám hezky předvedl. ;o) Další stojku chtěl předvést Zdeněk. Bohužel se mu to moc nedařilo a tak jsme se při jeho plácání nohama do vody všichni málem utopili smíchy. Nakonec se mu to taky povedlo. Byl ale mazanější a vystrčil na nás zadek. Pak se pokoušel i Jeník, ale jeho výkon Zdeněk nakonec zhodnotil slovy: „Ty chlapy maj´ tak hnusnej zadek.“ Vrátil se ficcus, který mi odemknul dům a přejel s autem na ves. Nervózně předupával, už by rád jel do pelechu, ale ficcusce se jako na potvoru nechtělo z bazénu. K jeho smůle opět vyrazilo lovecké komando v čele s Danem. Prchal jak mohl, bohužel v zatáčce u velké sochy vpředu na zahradě mu podjely nohy, což se mu stalo osudným a po chvilce taky skončil v bazénu. Tak a jsme tam všichni. Už nám všem byla pěkná kosa. Rychle jsem vylezla z bazénu při pohledu na Pepu, který už přinášel župánek se slovy: „To je můj nejoblíbenější, hodobóžový.“ Chtěla jsem si ho obléct a na cedulce za krkem ještě byla visačka s cenou. „Pepó, tvůj nejoblíbenější? Vždyť je nový!“ Pepa vzteky urval cedulku. Nakonec zjišťuji, že je na zádech velký nápis: „BARČA 44.“ Všichni se vyhrabali z bazénu, Dan s Lenkou ukořistili zbylé dva župany. Pepa pomalu zavírá bazén. Dan toho házení do bazénu ještě nemá dost a tak za chvíli končím opět ve vodě i s župánkem. Pepa dozavřel poklop a já jsem na protest začala pískat na prsty. Dobrá ozvěna pod poklopem. Dožadovala jsem se paňáka. Pepa rychle běžel pro slivovici. Pustili mě ven a tak jsem si vzala kopičku svých mokrých věcí a v mokrém županu vyrazila k domovu. Ráno Pepa hlásil něco o tom, že bude dražit spodní prádlo, které jim na zahradě zbylo. Údajně Zdeňkovo trencle. Zajímalo by mě jak doma vysvětloval, že přišel bez nich. Tak zas příště, pařiči! ;o) Hanka

 

[Not a valid template]