Slaví-li dáma v nejlepším věku kulaté narozeniny vyšňoří se, vymydlí, oblékne do nejkrásnější róby a s noblesou očekává gratulanty. Nejinak tomu i když je onou dámou malá, jihočeská vesnička. A nejinak tomu, když slavila vesnička Habří svých 750 let. Pozor! Oprava! Ona vlastně neslavila narozeniny, neb sama neví, kdy se narodila. Ona slavila 750 let od první zmínky o její existenci. Ale to nic nemění na tom, že očekávala návštěvníky s řádně vymydlenou návsí, uklizenými auty, popelnicemi…. Teď to vypadá, jako kdybychom tu jindy měli pořádný budník. Ale to né, i jindy máme vesničku jak klícku, ale přeci jen…. 750let je vám jen jednou, to se musí vydrhnout trochu slavnostněji. A nejen vydrhnout a našňořit. Je to podivně zařízeno, že slavící dámě nosí gratulanti dary, ale slaví-li víska, tak si naopak chystá dary pro své návštěvníky. Dni D předcházelo několik porad z kterých vzešlo rozhodnutí, že Habří nabídne pohlednice, medaile, pohoštění, výstavu fotek z dávno i nedávno minulého života. A také oblíbenou hasičskou soutěž u které nejde tak moc o vteřiny, ale hlavně o zasmání. No vlastně i o ty vteřiny. Ceny se sešly pěkné. 31.5.2014 i přes veškeré předpovědi svítilo sluníčko. Očividně se mu nás zželelo a rozhodlo se, že naší snahu prostě nenechá na pospas nějakému dešti. Krátce po poledni se Habří začalo plnit návštěvníky, z nichž mnozí k němu mají vřelý a možná trochu nostalgický vztah. U starých fotek to hučelo, prsty pamětníků ukazovaly na své mladé tváře, na tváře přátel, kteří už nikdy nepřijedou, na babičky, dědečky, tetičky v nejlepších letech a v různých situacích. Udivené oči četly prastaré dokumenty, o jejichž existenci neměly do teď ani ponětí. V jednu hodinu všechny vytrhl z prohlížení a přátelského tlachání Rosťa Puffer (pro motorkáře- Muf 🙂 ) a sezval hasičská družstva k nástupu u zbrojnice. Od té se všichni vydali, v čele s kladeči věnce, slavnostním pochodem na náves k památníku padlých za první světové války. Bylo to slavnostní, krásné….. a já si neodpustím poznámku, že to byla dopoledne při zkoušce velká sranda, když se pánové tvářili slavnostně nad čtyřmi zbitými prkýnky, představujícími věnec. Starosta obce Josef Chromý pronesl řeč, jak to tak při těchto příležitostech bývá a předal mikrofon starostovi hasičů Janu Čížkovi (pro motorkáře- Siskin :-)). Ten, ve slavnostní uniformě díky níž některé přítomné ženy téměř omdlévaly a díky které se možná ujme nová přezdívka- ,,generál“, všem poděkoval, vysvětlil, kterak bude probíhat hasičská soutěž a předal několika jednotlivcům ocenění za dlouholetý přínos pro hasičský sbor. Náves byla plná lidí. Hasičů, návštěvníků, přátel….. Moc pěkný pohled. Hned si člověk dokázal představit, že někdy v roce 1880 mělo Habří 356 obyvatel oproti nynější necelé stovce. A pak vypukl lítý boj na hasičské trati. Že to tu neprobíhá jako na ostatních soutěžích už většina závodících ví. Ale našli se i tací, kteří nevěřícně zírali na překážky v podobě zamčených dveří, auta….. Z osmi družstev stojí za zmínku hlavně Břehováci, kteří prý vyrazili na soutěž po 18ti letech. Jednak byli dobří a hlavně…. hlavně měli skvělou podporu z řad diváků. Tak jejich fanynky se fakt doma připravovaly! Naše ženy také sklidily obrovský úspěch. Fakt dobře běžely, jen jim taky tak dobře neběžela voda a holky u útoku se tak nějak víc řehtaly, než že by měly šanci tím čůrkem zdolat cíl. Vyhlášení nepřineslo moc překvapení. Pro první místo si šli rozjaření břehovští a jejich píseň: ,,tak jsme první! No a co!“ doprovázená tancem, nás ostatní složila do kolen. Druhé místo vybojovali naši ,,staří“ chlapi. Bez přípravy a bez tréninků. Díky jim zůstal v Habří jeden z památečních pohárů s nápisem 1264-2014 Habří 750let. Ani ostatní nezaplakali. Kromě hezkých cen si každé družstvo odvezlo památeční hrneček. Během soutěže se prodávaly pohledy a CéDéčka. Zaslechla jsem otázku, cože to je za muziku. Tak muzika tedy žádná, ale fotek tam bude hafo. A fakt skvělých! A rozdávaly se medaile. Zdarma. Jen za pochvalu, jak jsou krásné. Vytvořily jsme si je samy a jsme na ně náležitě hrdé!!! 🙂 ( mají i hezké dírky 😉 ) No a můžeme se jít bavit. Děti zdolávají skákací hrad, bouchají balónky s nápisem 1264-2014….. , dospělí konzumují guláš, řízky, pivo…….., u fotek je neustále plno, Hudba z Marsu foukla do svých nástrojů……. je pohoda. Návštěvníci radostně křepčí s dechovkáři z Dubného a haberáci tu sedí s tak trochu unavenou radostí. Klaplo to. Nic se nepokazilo. Lidem se tu líbí. Jsou spokojení, usměvaví. A o to oslavenkyni jménem Habří šlo! Povedlo se. Ty úsměvy jsou jako poděkování. Všichni jsme neskutečně spokojení. Sluníčko je taky unavené z celodenního hlídání, přivírá oči a pouští před sebe dravý mrak. Usoudilo, že už nám to stačilo. Stačilo. Rychle uklízíme nástěnky, aby nezmokly, ale máme u toho příjemný pocit, že teď už je to fuk, už to všichni viděli. Večer se pomalu vplížil mezi pivní stany. Skupina Crash si ladí své nástroje. Opakovaně zavírá a otevírá svůj pódiový kamión, podle intenzity deště. Kluci z Marsu si odvádějí své rozverné fanoušky do sálu a tam křepčí dál, ač už jim zaplacený čas dávno uplynul. Drsňáci z kamiónu to nakonec rozbalují a ………………. a to je vše, přátelé. Možná by se mělo na konec pár lidem poděkovat. Ale oni na to nečekají. Jsou šťastní, jak to klaplo. A na některé bych třeba i zapomněla, takže nic. Žádné děkování, jen zmínka: ,, Do roku 1264 bylo Habří majetkem krále. Toho roku ho král Přemysl Otakar II.vyměnil za ves Bohdanice u Budějovic s kvítkovickým zemanem Štyrem“ Tak to je ona první zmínka o Habří. Zda-li pak tenkrát zeman Štyr tušil jak se nám vyvede o 750let později oslava? Asi ne. A tušíme my, co bude za dalších 750let? Co bude v roce 2764? Přejme Habří, aby se toho roku dožilo ve zdraví a míru. Aby mělo haberáky schopné uspořádat oslavu, aby mělo nějakou tu šikovnou Hanku, aby se dokázalo bavit, radovat a žít. Díky všem 🙂

 

[Not a valid template]