,,A možná přijde i kouzelník“ je název letošních podzimních hrátek v lipovském děcáku. A na rozdíl od televizní šarády se kouzelník fakt dostavil, dokonce v doprovodu sličné asistentky. Společnými silami předvedli dětem kouzla a byly okamžiky, kdy ono představení přesahovalo rámec malé severské obce přímo světově. Nejen děti ocenily, když kouzelník vykouzlil místo kapesníku děravé trencle, snad né sličné asistentky. Když místo zmizení mince nechal zmizet celou skleničku. V okamžiku, kdy mělo kouzlo proměnit jednu minci v mince tři, vykouzlilo klíčky od auta. Děti mají jasno, z publika jasně zaznělo, že takhle je to lepší. A diskuze mezi oběma hlavními aktéry vystoupení rozesmívala úplně všechny. Možná až na výjimku. ,,Ta sličná asistentka není můj tatínek!“ řekla jasně a rozhodně Bětka, dcera kouzelníka, asi aby bylo jasno!  

 Ať měli ti dva plky jakékoliv, ve finále se stejně každá ze čtyř skupin dětí dozvěděla, že má z cesty lesem donést aktualizované zaklínadlo, neb to staré očividně nefunguje. A za to kouzelník a spol. naučí děti ona kouzla, ale správně, nepomotaně. Děti si tedy mají přinést z cesty i věci, jež budou k výrobě triků potřebovat. Aha, takže to jsou triky, žádná kouzla?

 Nevadí, jde se na věc, tedy na cestu. A na té nás čekají různé úkoly, které nám pomůžou získat důležitý kouzelnický materiál. Tu se třeba vyplaví mince, či barvivo. O kus dál se děti projeví jako pravý tým, táhnoucí za jeden provaz. No to by bylo jednoduché, těch provazů je víc a děti je nezašmodrchají, nepokroutí, ale pěkně natažené do všech stran kamsi dopraví, čím získají třeba papír, nebo nůžky.

 Cesta podzimním lesem ubíhá pohodově a klidně, kdeže jsou obavy ze zabloudění. Teta Katka je už včera zažehnala a cestu natrasovala. Dodejme, že žlutými fáborky. Což je na pozadí žlutého listí docela vtipné. Ale co už? Katka neměla jinou barvu, ale bystře si pomohla. Otrhala žluté javorové listí v dosahu značení, či očistila od listí drátěný plot. Prostě si včerejšek dost užila.

 A protože je podzim, žlutou barvou skoro až plýtvající, tak i středy kindervajíček, v nichž se skrývá další důležité heslo, jsou, jak jinak, žluté. Tak ty se ve žluté záplavě pod nohama fakt blbě hledají.

 Tři ze čtyř skupin splnily i úkol, v němž získávaly důležitý materiál přelézáním, či v některých případech podlézáním nití, natažených mezi stromy. ,,A ony byly někde nitě?“ V cíli dělám, že tuhle otázku neslyším a doufám, že má skupina všechny potřebné věci ke kouzlu.

 ,,Tady musíme být potichu, tady žijí mrtvoly“ tenhle fakt mi sdělila Šerinka, držíc se mě u hřbitova křečovitě za ruku. Informaci přijímám, jsem zticha a křečovitý stisk oplácím.

Nenapadeni nikým mrtvým ani živým docházíme do děcáku, přímo do náruče kouzelníka a jeho sličné asistentky.

 Na sedmi stanovištích děti získaly potřebný materiál i podrobný návod, kterak kouzlo provést. Ten okamžik, kdy Romina pochopila jak to celé funguje! Ten pohled na její oči v okamžiku prozření, tak ten bych si klidně zopakovala. Paráda! Ostatní zatím tápají a je nádherné jejich šrotování koleček v mozku pozorovat. Romině ruce kmitají, kouzlo dokončuje, předvádí a ostatní konečně chápou. Skupinou se rozléhá porozumění, pohoda a radost. Je bezva se toho účastnit.

 Jak to probíhalo u ostatních skupin nevím, ale vzhledem k tomu, že při finálním předvedení kouzel se nic nezadrhlo, předpokládám, že všichni našli vše, co najít měli, kouzla pochopili a vytvořili. Pro mnohé bylo překvapením, že každá skupina získala a naučila se jiné kouzlo. Takže kromě Rominy, která nechala zmizet minci pod sklenicí, si potlesk vysloužil i Alex, jemuž se podařilo vykouzlit z prázdné čtvrtky kapesník. Trencle si rozumně nechal na sobě. Největším překvapením představení byl rozhodně David, který množil koruny švihem a s šarmem přímo vrozeným. Klobouk dolů.

 Takže dokonáno, teď jen společně zvolat nově získané zaklínadlo a čekat co bude. Byl dým. Modrý dým. A né tam za tou duhou, ale za tím modrým dýmem leží poklad. Děti to bleskově pochopily a teď a tady končí veškerá režie dne. Prostě fofr k pokladu.

 Teplé podzimní odpoledne objednané tetou Kačkou se mění v podzimní lezavý večer a je třeba se vnutit do tepla. Třeba do tělocvičny, kde probíhá tradiční bazárek, nebo do jídelny, na což se děti těší ještě víc, protože……. protože Ježíšek. Ač se to v teplém říjnu zdá nesmyslné, tak Ježíšek strká prsty do vrat a ptá se, cože si děti přejí k Vánocům.

 A to je vše, přátelé. Ještě snad pár střípků z nedělního rána. ,,Ty jsi vážně kouzelník?“ ,,No jasně“ odpovídá luffa. ,,No já vím, ty jsi tu skleničku opravdu nechala zmizet“. Vyvalené oči dítěte stojí za to blbnutí. ,,A proč nemáš klobouk?“ ,,Protože jsem na dovolený“ ….. Nechme kouzelníka na dovolené a pomalu z dovolené přivítejme Ježíška….. ale to už je jiné povídání :-).

Veliké díky všem, kteří svým přispěním tento krásný víkend vytvořili a dětem udělali ohromnou radost.  

…. a takhle to vidí v Lipové 🙂 : 

http://www.ddlip.cz/kouzelnicky-den-s-motorkari-2019.a1671.html