22.12.2012

,,Kéž by jim kost zaskočila! Kéž by jim salát zkysnul a stromeček shořel!“ si musí říkat kapři z Prasiskinovo rybníčku. Ti kapři, které Prasiskin celý rok hýčká, čte jim v té jejich loužičce pohádky a něžně je drbe pod žebry. Pravda, pod žebry je drbe proto, aby zjistil, jak ti macíci přibírají, ale to jim nepřizná. A teď je na čase zjistit, kterak jim během roku dopřával. Okolo loužičky, osvícené sluncem kupodivu v tomto období hřejícím, se sešlo pár lidí, psů, pečiva, hrnce skvělého punče Siskinkou  vyrobeného a bylo fajn. Po očku jsme sledovali lítý boj v rybníčku a okem druhým, jak si Čížků havěť zdatně vede s luky v ruce.  A občas bylo zapotřebí pohlídat, aby některé z přítomných dětí v rybníčku neskončilo. Odpoledne moc příjemně ubíhalo a pár sousedů se zasnilo, jak krásně by se rybníček vyjímal i na jejich pozemku.  Jak krásné by bylo, kdyby se v té ledové vodě ráchali oni, počítali kapry a říkali: ,,… tak tohle je Pepa, tohle Alojs, tak to nám tam někde ještě plave Krištof a Kuba“. Takže není vyloučené, že v dalších letech budeme před Vánoci obcházet těch loužiček víc. Což je vítáno, neboť kaprů, ať už smažených, na modro, či třeba na černo není nikdy dost. Siskini díky…… za večeři a krásné odpoledne. 

[Not a valid template]

24.12.2012

Kapři vyloveni, povětšinou obaleni a jdeme na punč. Letos opět vařím 50 litrů plnotučného a dalších 30 litrů pro děti a řidiče. Obojích se sešlo neskutečné množství a 30tilitrový hrnec  zel vcelku zanedlouho prázdnotou. Ani u alkoholového punče naběračky nezahálely. Haberští i přespolní si hřáli ruce o horké hrnečky, ač se počasí tvářilo tak nějak jarně a zapálený oheň v sudu trpěl samotou.

 Dlaně se hřály, řeči se vedly…. o tom, kdo už má doma vše hotovo a teď tu na návsi, mezi sousedy, jen čeká na Ježíška, kdo bude teprve večeři a stromeček připravovat, kdo jaký dárek pod stromečkem čeká a třeba kde by se mohl během příštího roku čekat přírůstek do rodiny.

 Až plíživá tma nás přiměla prázdné hrnce a sousedy opustit a jít se podívat, jak se v našich domovech Ježíšek činil.

Bylo to zase hodně příjemné odpoledne a všichni, kteří  opustili sporáky, ozdobičky a teplé obýváky si zaslouží veliké poděkování. Tak ahoj, zase za rok. 

 

29.12.2012

A pak následovalo rozbalování, zkoušení, děkování, dojímání a samozřejmě troška toho přejídání. Je na čase se po tom všem pořádně protáhnout. Pár haberských (čakovečtí Pufříci odpustí 😉 )se rozhodlo, že vyrazí do hospody. Ale ne jen tak nenápaditě, přes náves, ale kousek přes les, do Vrábče.

 Muf s Radkem hned nad Habřím počali udávat tempo, ale neklaplo jim to. Se zblbnout do běhu nedáme. Siskin se snaží k pochodu ještě nalákat Lenku, ta se ovšem vymlouvá, že jít nemůže, neb čeká návštěvu. Počasí opět neskutečně přeje. I když si místy říkáme, že by nebylo od věci, kdyby ono klouzavé bláto trochu umrzlo. Někde je trochu obtížné hledat kudy kam. U Bedlánů se Radkovi trochu rozhodil úsměv při zjištění, že jde už o katastr Slavče. Tak tady prý už asi sekat nemá.

 Za otázek: ,, a jak je to daleko? A už tam budem? …“ (podotýkám, že jdeme bez dětí), vyjdeme za Slavčí a na Vrábči už vidíme. Některým jedincům se zdá strááášně daleko.

Teď, na konci prosince, by se hodilo napsat, že jsme prokřehlí, drkotající zuby, přivítali vytopenou hospodu. Není tomu tak. Byl nám skoro jarní hic. Nápad zajít do Hospody u kolejí mělo víc lidí, než jen my. Trochu se mačkáme u jednoho stolu a to se k nám má ještě vmáčknout Kačka s Wénou, které jsme sem taky nalákali. Ti přijedou autem, plánujeme, jak je přemluvíme, aby tu auto nechali a šli s námi zpět. Kývnou na plán ihned a bez námitek, až nás zamrzelo, že zhatili přemlouvací plán.

  Původně jsem si myslela, že jdeme nějaké ty vánoční kalorie vychodit. Při pohledu na jídelní lístek bylo jasné, že to je blbost. Přišli jsme je doplnit. A to ještě na onom lístku nebylo psané něco, co nesli k vedlejšímu stolu a vypadalo to jako křupavoučké koleno. Líná huba, holý neštěstí. Je to koleno, je jen na objednávku a čistě náhodou jim jedno zbylo. Renata se oblizuje až za ušima. Okamžik, kdy do sebe pereme česnečky, tatarák, řízky, číšníci přivítají. Konečně jsme chvíli ticho. Koleno postupně putuje kolem stolu, abych ho nakonec na hlídání dostala já. Hm, slast 😉 .Poklid naruší banda kolařů. Vyčítají Radkovi, že nejel s nimi. Ten vrtí hlavou, prý říkali, že pojedou až devětadvacátýho a to by jel. Aha?!? Takže je po klidu, Siskinka se směje.

 Přes náš stůl prolítlo pár koleček Jágrů, Muf zjistil, že mu došly peníze na další a nikdo z nás ostatních, kteří ještě nějaké peníze mají, je objednat nechce. Radka chytá splín, že ho obsluhuje číšnice, která je dcerou jeho spolužáka, cítí se tím stár a unaven. Je na čase vypadnout. Což se dobře říká, ale vytáhněte z hospody někoho se splínem.

 Venku se nám mezi tím setmělo a trochu přimrzlo. Obojí jen tak trochu, aby se neřeklo. Kdosi se snažil přesvítit měsíc baterkou. Marně, dokud vám ta baterka nesvítila do očí. ,,Sakra Bejku, vypni to!“ se ozvalo za cestu hóódněkrát! I přimrznutí bylo jen na oko. Vůbec jsem se s tím batůžkem se svetrem, čepicí a rukavicemi nemusela tahat.

Kdesi v půli cesty řekl Wéna, že je to daleko, což jsme mu prý zatajili, a že jde zpět. Kačenka na něj nějak zapůsobila, čímž si to rozmyslel. A já se siskinkou jsme vzpomněly, že Lenka čeká návštěvu. Vcelku logicky jsme usoudily, že tedy nás a ostatní nám to zjištění radostně odsouhlasili.

Radostně to přivítala i Lenka, seznámila nás s návštěvou, co se k ní vnutila už před námi, hostila nás a neustále opakovala, že je za nás moc ráda.

,,Kolik jsme ušli? Jaký bylo převýšení? Jak jsme šli rychle?“  Jarda se dožaduje přesných údajů, aby si užil pocit dobře odvedeného sportovního výkonu. A kolik jsme ušli? Ani nevím. Ale vím, že to bylo moc fajn odpoledne a večer. 

p.s. Po dnešní cestě získává Radek ke své stálé přezdívce:,,Bejk“ ještě jednu: ,,budliky budliky“ . Někteří ví… 

 

31.12.2012

Tak tohle jsem ještě nezažila! Vytáhla jsem letní kuchyni a pečusmažímvařím na silvestrovskou noc venku! Sluníčko mě donutilo sundat i svetr. Je nádherně teplý poslední prosincový den.

Skoro bych se raději viděla na motorce, ale mám alespoň trochu rozumu. Je Silvestr!!! Takže nejezdit! Smažit!

 Večer a následná noc se odehrávaly jako mnoho podobných večerů a nocí. Divá Bára si do Habří k Marušce přijela zabrnkat a někteří z nás jsme se jim vnutili ke stolu a kecali do výběru písniček.

Před půlnocí se pár z nás odebralo oslavit Nový rok na kopci s výhledem. Dobrá volba. Nejsou tu petardy tolik slyšet, ale zato jsou krásně vidět. Ze všech stran. A šampaňské z lahve tu tak nějak chutná lépe, než dole ze skleniček. Takže potřást sousedům, kamarádům, příbuzným rukou, popřát si co nejkrásnější příští rok a s trochou dávkou dojetí sejít zase dolu.

 A pak jít prostě spát.

 KRÁSNÝ ROK 2013!!! 

[Not a valid template]

1.1.2013

Někteří slavící slaví dál, někteří usoudili, že je třeba včerejší noc trochu vydýchat. Těch vydýchávajících je víc. V jednu hodinu je náves plná turismu chtivých sousedů. Vyrážíme rychlým tempem ke Slavíčkům a já se snažím zakrýt mé zadýchání. Nejsem sama. Safra. Včera jsme sem vyběhli bez zadýchání…., nebo se nám to alespoň zdálo. Dál, do kopce k Novotným a poté přes  Švelhán pokračujeme přeci jen tempem rozumnějším. I tak rádi zastavíme u první studánky. Studánka U tří dubů má jedinou vadu. Nějak protéká a není možné v ní nabrat vodu. Po pár kilometrech, u Svaté trojice potkáváme stejně početnou skupinu vydýchávačů z Jankova. Probíráme zážitky ze včerejška a dneška a my Jankovákům závidíme servis. Vezou si sebou na čtyřkolce bufík vybavený štrúdlem, grogem, pečivem, čajem…. budiž jim přičteno k dobru, že nás na vše pozvali. Když si přítomní psi z Jankova a Habří vypovídali vše, co bylo nutné, pokračujeme dál, ke Svatováclavskému prameni. Tady voda neprotéká, tahle studánka je funkční, má vodu jako křen a připravené hrnečky pro pocestné. Je krásná, trochu utopená v lese. Má v sobě romantické kouzlo. Hlídá ji socha dívky, kterou prý vyrobili v dílně uměleckoprůmyslové školy v Českém Krumlově. To nevím, ale vím, že jsem ji vídala v Jankově na zahradě u Bartošů. A tomu, že voda ve studánce je léčivá, věřím stoprocentně! Jinak by nemohla být tak lahodná. Za obnovením a údržbou místních studánek stojí prý pan Broukal a zaslouží si za to velikánské díky všech pocestných. Pár z nás má k tomuhle místu nějaké vzpomínky, tak trochu zavzpomínáme…. já se tedy snažím zapomenout, kterak jsem byla v tůňce vyráchána, a jdeme dál.

 Cestu zpět už volíme tu nejkratší a nejjednodušší. A tentokrát se přidáváme k Jardovi s otázkami, kolik že jsme to ušli, jak jsme šli rychle, jaké bylo převýšení….. ano! Jarda má pravdu! Tyhle Vánoce jsme pojali dost turisticky a máme ze sportovních výkonů dobrý pocit. Jarda se usmívá a vůbec nepřiznává, že ho z kopce dolů bolí nohy (to přizná až za pár dní J ).

 Ve vsi se rozcházíme do svých domovů a tam se průběžně dozvídáme, že silní jedinci sedí u Marušky dál. A tam znějí písničky…… a je fajn 

 

Barča