Už jsme staré a unavené čarodějnice. Letošní rej si vzaly pod palec mladší a neopotřebované kolegyně. A hned na začátek měly trochu smůlu. Kdosi nevrlý na nás seslal uplakaný nečas. Na obzoru se kupily mraky a ještě půl hodiny před nastartováním košťat to vypadalo na zrušení akce. Přece se neoblečeme do našich svátečních šatů a nenecháme si zplihnout důmyslnou frizůru. Po čtvrt hodině se udál zázrak. Déšť se někam odporoučel, mraky se rozestoupily a sluníčko nás nakonec svolalo na start. Pravda, v trošku menším počtu, než obvykle. Což ale nevadilo, protože i hravuchtivých lidských bytostí dorazilo na náves poskrovnu. Přeci jen nepočasí vykonalo své. V menším počtu, ale s velkou vervou jsme se vrhly do her.

 Naši sousedi ochutnávali lektvary, šahali nebojácně, v některých případech přeci jen bojácně do lahví s havětí, pobíhali na špalíčkách, přenášeli pavoukový míček a přetahovali se lanem. Tahle, dalo by se říct jednoduchá disciplína postavila na nohy všechny zůčastněné.Tak nějak nás zahřál pocit, že si umí hrát i dospělí a dokáží si to užít.

 

[Not a valid template]