,,Soudruzi a soudružky,

v našem blízkém okolí se opět narodila nová, malá soudružka a je třeba ji řádně uvést do života,,.
Takhle nějak by mohlo začít svolání na naši další akci.
 Martině a Michalovi se narodila malá Lenička. Šťastní rodičové se rozhodli tuto náramnou událost oslavit a zapít 21.8.
 A možná, kromě jiného, nám právě toto datum vnuklo nápad, kudy na oslavu. Martina se dožadovala sudiček, ale trošku jsme ji rozhodili tvrzením, že nic nebude, že se nám do ničeho nechce, že jsme leniví, že si s nimi rádi připijeme a pojíme občerstvení z jejich chlívku a rybníku, ale že se do žádné větší akce nepustíme. Nevím, zda nám uvěřila, ale tvářila se smutně.
 V té době už ale samozřejmě lítaly mezi námi maily s plány co a jak.

A co a jak?

No prostě:

Soudružky, oblékneme se do svých starých pionýrských krojů (blbost, do těch se nevejdeme, musíme si pořídit nějaké nové), pořídíme dobový kočárek a do něj naskládáme dárky, které se Leničce do života rozhodně hodí. Třeba srp a kladivo převázané červenou stuhou, či snop obilí, CD s proslaveným proslovem Milouše Jakeše, kojeneckou lahev s výstižným nápisem: vódka dlja Lénočku. Do košíku pod kočárkem posadíme sabáku, majícího na hrudi hrdě přišpendlenou  medaili ,,Za zásluhy při budování socialistické vlasti“ .
 A  aby z toho měla něco i malá Lenička, přihodíme i nějaké smysluplné dárky. Třeba vkladní knížku, při jejímž plnění se účastnilo skoro celé Habří.
 
Stalo se. Onoho jednadvacátého téměř veškeré haberské obyvatelstvo sedělo před hospodou jakoby nic. Novorodičové nám předhodili nějakou tu pochutinu a čekali, co bude. A ono nic.
 Postupně jsme se přeci jen začaly vytrácet, abychom ze sebe udělaly uvědomělé gratulantky. Naše západně vypadající džíny (made in ???) , jsme vyměnily za tesilové sukýnky. Trička s potisky, jistě pobuřujících, nápisů v cizí řeči jsme štítivě odhodily a potěšeně, s notnou dávkou nostalgie, jsme se oblékly do světle modrých košil. Se zásobou košil velmi překvapila Jitka. Má doma plnou skříň. Buď byla ve své době velmi uvědomělá a dělala si zásobu na dlouhé roky dopředu, či se zásobuje ještě teď v očekávání časů příštích.
 Pro zkrášlení jsme použily červené stuhy na culíky a hlavně HLAVNĚ! pionýrský šátek. Trochu nás zamrzelo, že veškeré přípravy nám nezaručily velmi mladistvý vzhled. Dopomohly jsme mu sem tam namalovanou pihou a mohly jsme, s nohami mírně zarostlými (už pár dní jsme si je neholily. To by nám pravé kované soudružky daly, kdybychom vyrukovaly s takovou odpornou zhýralostí, jako jsou oholené nohy!) vyrazit. Ještě jsme si přivolaly pár jedinců na utvoření té správné atmosféry lampiónovým průvodem.

 A pak se to na ně vyvalilo. Na koho? No na Martinu, Michala, Leničku a spousty slavících hostů. Co? Z vrátek Pufferů se vyvalil, za tónů Internacionály, lampiónový průvod a za ním dvanáct urostlých (vlastně deset urostlých a dvě ještě neurostlé) pionýrek.
 Pravý prvomájový průvod z dob dávno minulých by nám záviděl. Lampióny, balónky, mávátka a hlavně tu srdečnost a opravdovost při vyvolávání dobových hesel!
 Za vzrůstajícího úžasu v očích lidí, které jsme hlavně chtěly potěšit se řadíme do nástupu a vybalujeme na ně pionýrský slib. Tedy mírně upravený, jako slib ,, Leničkovský“

Slibujeme před Tvými rodiči a širokou haberskou obcí, že Tě budeme učit a dohlížet na to, aby z Tebe vyrostl dobrý občan milované vlasti a obce,
ze které jsi vzešla, čímž snad přispějeme k tomu, že za pár let
budeš svým jednáním chránit čest naši i čest obcí Záboří a Habří.
Do tvého života třikrát zdar ZDAR ZDAR!!!
A ku prospěchu Tvému Ti předáváme dary potřebné pro zdárný život správné občanky.
Věříme, že jimi potěšíme i Tvého tatínka

[Not a valid template]

Během čtení slibu (nazpaměť jsem ho nedala) si uvědomuji, že Alča vedle mne nic neříká, jen se směje. Mám co dělat to ustát a nesmát se taky.
 A pak už není co říkat, co dělat, jen je čas předat Leničce, v zastoupení její maminky, kočárek plný dárků. A Martina rozbaluje a u všeho dělá: ,,jů! jé! hurá!“ Některým lidem je radost dát cokoliv. Martina je ten tip, který se rozzáří a zamáčkne slzu dojetí i při darovaných fuseklích.  

No a to je vše. Tedy skoro vše. Následovalo servírování vynikajících ryb. Grilovat novopečený otec umí, ještě aby mu šlo vaření kašiček. Dětí se na akci sešlo dost a tak bylo o zábavu postaráno. A teď už je to tedy vše. Jen dát dohromady fotky.
 Hlavní fotograf Dan je dodal téměř vzápětí. A kdyby to pro něj neznamenalo průšvih v podobě rozbitého foťáku, napsala bych, že byly velmi pěkně upravené. Celé do růžova. Jen na sytou oblohu dopsat ,,AŤ ŽIJE KSČ! BUDUJ VLAST, POSÍLÍŠ MÍR!“

Tak to jsem tedy zvědavá, jestli po tomhle vystoupení budou chtít mladí rodiče pro své novorozence nějakou akci od haberských bab 🙂 .