,,Já mu dám trilobita!!!Bude šroubovat matky, až se z něj bude kouřit!!“
Toto Pepovo zvolání následovalo po zjištění, kterak neuctivě se Richard vyjadřuje k Pepovo dřívějšímu datu narození.
To jen tak, abyste věděli, kdo že vlastně může za celou akci, při které jste se máčeli v bahně, potili na kolech, polykali prach na dráze, bloudili, tlačili ty vaše jebky, stříleli roztřesenýma rukama, šroubovali matky, až se z vás kouřilo…….
Ano! Za vše může Richard!
Takže celá akce začala coby zničení Richarda. Bylo třeba ho unavit, ušpinit, pokud možno totálně zlikvidovat. A že jste se k tomu nachomejtli i vy ostatní….. no, dobře vám tak.

V pátek 24.4.2009 se začalo Habří plnit jakýmisi týpky s oranžovým přelivem (no, to přeháním, mají oranžové leccos, jistě včetně spodního prádla, ale k zoranžovění vlasů ještě nepřistoupili. U některých by šlo o neřešitelný problém),
Uwe, Mariano a Richard se pokusili zlikvidovat mé sladké i slané zásoby na víkend. Nálada byla skvělá, dokud Mariano nenavštívil místnost, kam chodí i císař pěšky. Vyšel poněkud pobledlý zjištěním, jak velké zásoby toaleťáku máme připravené. Prohlásil:,,tak to se z toho asi posereme“.
A u tohohle tématu jsme zůstali celý večer.
Dostavil se totiž Bull, se svoji skvělou historkou, kterak prosral v Bezinkách bednu.
A pak začalo podplácení, vyzvídání, škemrání o prozrazení fíglů, trati a vychytávek. Podpláceli jen tak vlažně, tak jsme odolali. Každý přinesl zápisné. Těch 12 lahví Tullamorky snad pár týdnů vydrží.
Na konci večera nás, pořadatele, bolelo břicho smíchy a soutěžící napjatým očekáváním.

V sobotu ráno nám ze shora poslali sluníčko a do Budějovic zácpu v které se nějak zasekl Horejs. Ale nakonec se zácpou prorval a na rozpravu dorazil poslední, zpocený, ale včas. A teď nastal ten správný okamžik! Pepovi se zablýsklo v očích, každý si v nich mohl přečíst:,,tak teď vám, vy šmýdové, dám do těla, teď si vás vychutnám, na tohle jen tak nezapomenete“.
A s tímhle odhodláním vysílal soutěžící na trať. Trochu překvapivě bez motorek, ale v motorkářském. V těch hadrech a botách se fakt dobře běhá!

Přiběhli (jak kdo) ke stánku s ochutnávkou piva. Tak tahle soutěž byla šitá na míru Medvědovi, znalci Budvaru. Jak to dopadlo? No, zasvěcení ví, nezasvěcení ať se raději neptají.
Pro mne bylo zajímavé zjištění, že všechny čtyři piva ( Plzeň, Budvar, Bernard, Gambrinus) poznali jen dva lidé. Mariano- znalec vína( a to při tom vypadal, že netipuje, ale fakt ochutnává) a mimo soutěž Marcelka. Dobře zabodovali Barry a Bullová. Jen si tipli a získali 3 body.

Následovala projížďka po vsi na kole.
Z téhle disciplíny si pamatuji:
1, maRRio zničil první kolo. Totálně zmuchlal talíř. Ten velikej chlap musí mít děsivou sílu.
2, Petr zničil druhé kolo. Urval šlapačku a ještě si myslel, že je to v rámci hry.
3, Condor voněl a během vyhlídkové a pohodové jízdy (takhle to mělo, pánové, vypadat. Nic
nezničil) kynul babkám sedícím před baráčky a krásně zdravil.
4, Bull se děsně hnal a po odhození kola zařval:,, vy jste ale hajzlové!“
5, Mariano dovede zabloudit i na návsi.

[Not a valid template]

Konečně všichni odfuněli, doběhli zpět do tábora, dočkali se okamžiku, kdy mohli sednout na motorky a konečně vzít za plyn a ukázat, co dovedou za řidítky.
Jen mě mírně překvapila motorka přijíždějící od Kvítkovic a na ni Mariano s otázkou kde je, proč je, kdo je, kde má být, proč tam není a jak se tam, kde má být, dostane.
Po vysvětlující odpovědi odfrčel a dokonce prý i na správné místo. A tam………….a tam jsem nebyla. Takže jen z druhé ruky. Nějaká motorka se v roklince utopila, někdo ji pomohl vytáhnout, pak se utopila jiná, zase ji vytáhli, konečně se pořádně zablátili, zašpinili, unavili a jeli dál.
A dorazili na Sáňkařskou, kde na ně čekala svačina a další úkoly. Horejs si spletl svačinu s obědem, pořádně se nacpal a pak se divil, že mu dělá problém odtlačit motorku. Jo, fakt odtlačit. To proto, aby se jim ty pazoury řádně rozklepaly. Protože střílení, to chce hlavně pevnou ruku. A tu tedy moc neměli. Ani na střílení z něčeho, čemuž stejně moc nerozumím, ale velel tomu Dan tak to bylo jistě pod kontrolou, ani na střílení z praku, čemuž rozumím, ale stejně bych nic netrefila.
A pak šroubovali matky, až se z nich kouřilo. Pepa zářil! Konečně se dočkal!
Jana naprosto perlí při přezouvání gumy. Tvrdí, že přezouvá poprvé, my přihlížející nevěříme a Bull se červená.
A pokračujeme a zase nevím kudy kam. Tedy já vím. Já jedu do Habří pro guláš, misky, lžíce, pití…., ale kudy to berou zašpiněnci nemám páru. Jen vím, že své stroje trošku pozlobili na Smrtelce
a tak akorát, aby byl guláš správně zahřátý, dorazili k Vítu. A tady nastal blažený okamžik ticha. Stroje vypnuty, huby zaplněny gulášem (jen Horejs moc nejedl, prý se nacpal při svačině, páč myslel, že jde o slíbený oběd v přírodě), klid, který k tomuhle místu patří.
Klid, který k tomuhle místu patří netrval dlouho.
Víte, jak to vypadá, když si trialisté procházejí trať bez strojů? Směšně! A tak to vypadalo i tady. S děsně vážnou tváří si jezdci prohlíželi, kudy to pojedou, kudy je vlastně vede ten slalom, kterak najedou na ty gumy a o houpačce ani nemluvě.
A pak do toho šli. Někdo elegantně a bez problému, někdo se slalomovými obloučky až do Kvítkovic, někdo s pádem, někdo se srajdou (Petře promiň, nešlo Tě nezmínit). Kdosi nám rozboural houpačku, Anežka vrzala jak kdyby ji navlhlo brnění. A Jana! Jana to dala po svých, bez chyby, bez pádu, prostě za JEDNA!!

[Not a valid template]

Další brod sliboval zajímavou podívanou, ale jak zajímavou, ani on sám netušil. 11 jezdců se mezi čolky, mloky a žábami propletlo nudně, nezajímavě a bez fotogenických zážitků. Což naštvalo Condora, rozhodl se, že pojede pro diváky a řízeným parakotoulem odhodil Anežku hodně vysoko a následně v dál, překulil své tělo veliké, přes hlavu svoji taktéž velikou a zůstal ležet. Než jsem si stačila vzpomenout na telefonní čísla nejbližší záchranky, pohřebního ústavu, krematoria, květinářství a buřtářství, tak se s kvílivým jekotem zvedl a bylo po srandě.

A pak jen nudná cesta do Žab na dráhu, aby se zjistilo, že nejvíce vysoko skáče Uwe, nejelegantněji jede Muf, nejrazantněji Bul, s přívětivým kynutím okolostojícím davům Condor, nejrychleji…..ksakru, kdo jel nejrychleji jsem si v tom fofru nevšimla! A vlastně se mi to zdá i nedůležitý.

[Not a valid template]

No a teď do Habří, doplnit zážitky páchnoucí benzínem, vědomostním testem. Otázky byly záludné a jediný Richard odpověděl správně na otázku: kdo je v Habří nejlepší endurista? Napsal Barča! Ředitel soutěže mu tuhle správnou odpověď neuznal a dal za pravdu 11ti vlezdoprdelkovým odpovědím, že prý Pepa. Podám protest!
Kolem chatek a u penzionu Na haberském vrchu se potácí 12 špinavých, divných postav. Jejich, povětšinou, oranžová už oranžovou není, změnila se v hnědou. Stejně tak modrá, bílá a všechny ostatní barvy. Ze zablácených obličejů se blýskají bílé úsměvy. Snad znamenají, že si den užili.
Podvečer, který se pomalu ale jistě mezi nás vplížil, si užíval hlavně Bull. Dostal k narozeninám věnec a pohár pro otce offroadu, zářil štěstím a zároveň plakal dojetím.
Přišel čas počítání výsledků, přípravy cen, nachystání večeře.
Někde v tomto okamžiku čekání na výsledky mě vyzval Condor, zda bych si k němu nečichla, zda stále ještě voní. NEČICHLA! SMRDÍ! A Richard likvidoval kremrole nachystané pro Hanse. Někteří se snažili přemístit bahno z lesů na haberskou náves a myli motorky. Někteří zašli tak daleko, že myli dokonce i sebe a prali si fusekle.
S cenami to nebylo tak jednoduché. Strašně moc jsem chtěla, těm chlastačům Tollamorky, připravit tu pravou reklamní lahev. Ale světe div se, asi je v Česku malá spotřeba tulči, tak se reklamní, malé lahvičky nedovážejí. Tady se nabízí zamyšlení, zda by nebylo třeba spotřebu Tullamorky pozvednout. No, zamyslete se nad tím.
Takže se ceny odbyly lahvičkami napodobenin, což mě mírně rozmrzelo, sladkými medailemi, a podobnými blbinami.

[Not a valid template]

Na Pepův povel:,, Nástup na vyhlášení výsledků“ se rozzářilo 24 očí čekajících, zda zrovna ony uzří metu nejvyšší.
Vyhlašování se rozeběhlo od 11tého místa. Třetí, druhé a první obsadili Bull, Horejs a Barry. Blaženě převzali ceny, lahve šampusu a Barry se pár vteřin cítil, jako opravdový vítěz.
A pak se cítil zklamán a podveden. Nevyhrál! Všichni zapomněli, že se jede o ,,Haberské howno “a to vyhrává ten poslední. Čímž se vítězem a královnou dne stala Bullová. A podle mě si tu náruč cen, kterou nemohla pobrat, fakt zasloužila.
Během dne se se svoji čtyřkolkou vrhala do situací dost ostrých. Jen měla smůlu, že byla trať fakt vytyčena pro motorky a tam ten svůj tank prostě prorvat nemohla, čímž přišla o spoustu bodů. V doplňujících soutěžích naopak zářila.
Výsledky vyhlášeny, ceny rozdány, večeře snědena, tulča načata.
Večer se chystá nás vystřelit z kecek. Někdo se mu podvoluje, někdo ne. Duo Waltr nám na rozloučenou recitují báseň vlastní výroby. Povedená, zasmějeme se. Jen se smějeme trochu víc ráno, když nám Waltr junior vypráví, kterak mu už Waltr senior lezl na nervy neustálým opakováním : „na kolejích leží medvídek….“
Uwe se kulturní vložkou rozpohyboval a dožadoval se té správné muziky ke svému baletnímu vystoupení. ABBU, Beatles a podobné fláky zavrhoval. Prý tančí jen na vážnou muziku.
Už jste někdy na drsné motoakci poslouchali Vltavu? My v Habří ano! A stálo to za to! Uwe své tělo rozvlnil tak, že by Harapes zezelenal závistí.

V neděli ráno se taky zazelenalo. Policejní šéf přivezl pár trubiček aby přiměl zelenající se zamyslet, nesedal za volanty a řidítka, dát si v klídku ještě jedno kafe a raději ještě chvilku posedět.
Já nezelenám, sedám za řidítka a vyjíždím za Condorem ke Sqwerovi. Jízda za Condorem je fajný zážitek. Anežka je rozená tanečnice a se svým partnerem tančí po silnici, tropí kdejaké taneční kreace, prostě pokoukání.
No a pak už jen jedu domu, porovnat fotky a říct si: „zas jeden vydařený a smysluplný víkend s fajn lidmi“. .

[Not a valid template]