13. – 17. 8. 1997

siskin a siskinka na JAWA 350

Středa 13. 8.
České Budějovice – Kutná Hora

Vyrážíme z Budějc těsně před pátou odpolední přes Tábor a Mladou Vožici. Tam si dáváme k večeři oblíbený smažáček. Vyrážíme dál, ale ve Vlašimi po výjezdu z jedné křižovatky, z ničeho nic přestává motorka spolupracovat a nechce jet dál. Naštěstí je hned vedle benzínka a tak tam z kopce dojíždíme. Honza zjišťuje, co se děje. Roztavilo se pouzdro na pojistku a ta se uvolnila. Jdu na benzínku koupit izolačku. Honza to spravuje a můžeme jet dál. Už jsem se lekla, že to budeme muset tak brzo zabalit. Přijíždíme do Kutné Hory cca ve 21 hodin. Nacházíme kemp Santa Barbara, ubytováváme se a jdeme na prohlídku města. Honzík se při toulání městem a při svém vyprávění vrací do studentských let. Navštěvujeme jejich třídní hospodu U Havířů, kde ochutnáváme Kutnohorské pívko. Vyhlídka na noční osvětlenou katedrálu Sv. Barbory je úchvatná. Vracíme se zpět do kempu a jde se chrupkat.

Čtvrtek 14. 8.
Kutná Hora – kemp za Trutnovem

Ráno jdeme opět do města a ještě jednou si za světla prohlížíme překrásný chrám Sv. Barbory  zvenku i zevnitř. Navštěvujeme Vlašský dvůr, kde se razili mince. Uvnitř je krásně zdobená místnost, kde Honza dostával maturitní vysvědčení. Hned jak zatlačil poslední vzpomínkovou slzu, vyrážíme zpět do kempu. Balíme a po spršce míří naše cesta do Sedlce, kde si prohlížíme Kostel Všech svatých s kostnicí. Unikátní výzdoba interiéru z roku 1870, nám při pohledu na lidské ostatky trochu bere dech. Je to zvláštní pocit, pozorovat například lustr, kalich nebo Schwarzenberský erb vytvořený z lidských kostí. Dál jedeme do Teplicko – Adršpašských skal. Přijíždíme tam kolem 18-té hodiny. Bohužel zrovna mají zavírat. A tak, protože se nám nechce čekat do dalšího dne, obcházíme vstupní bránu oklikou a jdeme do skal. Fotíme kamenné útvary: Krakonošova harfa, Hlava koně, Řezníkova sekera, Vstup do skalního města, Malý chrám, Hlava psa atd. Líbí se nám tu a dokonce zjišťujeme, že se zde, v těchto skalních chodbách, točila pohádka „Třetí princ.“ Po návratu na parkoviště se převlékáme. Naštěstí nám z motorky nic nezmizelo a tak máme do čeho. Při dalším putování trochu bloudíme a pak si v Trutnově dáváme večeři v pivním baru U Truta. S minutkovým gulášem a smaženým kuřecím řízkem s hranolkami má místní kuchař asi trochu problém a bojuje s tím nějak dlouho. Už skoro usínám. Asi i proto, aby k tomu nedošlo, rozbíjí Honza skleničku. Naštěstí krizi překonávám a tak si za chvíli už konečně můžeme nacpat pupíky. Kolem 22.30 hod. dojíždíme do nějakého kempu. Nikde nikdo a tak stavíme po tmě stan a jdeme spát.

[Not a valid template]

Pátek 15. 8.
Kemp za Trutnovem – kemp v Dubé

Vstáváme kolem půl deváté. Hřímá. Rychle balíme a snažíme se tomu ujet – směr Jičín. Šílený kolony, stavíme na snídani. Prohlížíme si centrum města Jičín a vystupujeme na věž Valdštejnské brány. Je zde krásný výhled na městečko. Tímto navštěvujeme další pohádku tentokrát kreslený večerníček „Rumcajs.“ Oběd v restauraci U Anděla a kolem jedné jsme už opět na silnici. Projíždíme kolem Trosek na hrad Kost a tam jdeme na prohlídku. Nejvíce nás zaujala Černá kuchyně. Okolo 16-té hodiny odjíždíme a míříme do kempu u Máchova jezera. Kemp v Doksech je šílenej –hlava na hlavě. Snažíme se najít si v mapě jiný. Nejbližší je 9 km odtud v Dubé. Ubytováváme se tam a bez věcí se vracíme zpět do Doksů. Po polévce v restauraci jdeme do místního letního kina na film: „Báječná léta pod psa.“ Báječně naladěni si pak v kempu v občerstvení dáváme nějakého toho panáčka na oslavu mého svátku. (Má kronika uvádí: „…dáváme si každý dva prcky – já griotku a Honza hopsinku…“). V kempu právě probíhá jazzový festival a tak si dáváme noční koupel za znění jazzu. Usínáme při posledních tónech.

[Not a valid template]

Sobota 16. 8.
Kemp v Dubé – kemp u Řevničova

Včera byl dlouhý den a tak vylézáme ze stanu až kolem deváté. Tučnou snídani (sekanou a hamburger) si dáváme ve vesničce Ráj cca v jedenáct. Po té si prohlížíme malebný, původně gotický hrad Kokořín ze 14. stol. Tím se ocitáme v další pohádce, tentokrát je to „Princezna se zlatou hvězdou na čele.“ Kolem jedné oběd v motorestu v Zahrádkách. Hned na to Honzík doporučuje úžasný Skalní hrad – Sloup, kde se točila část pohádky „S čerty nejsou žerty“. Nacházíme zde schody do pekla, tzv. rytířské schody, které dříve byly jedinou cestou do hradu. Skalní hrad byl vybudován na nepřístupném skalním masívu, vysokého přes 30 metrů a 100 metrů dlouhého. Tím to dnes však ještě nekončí. Jedeme dál přes Nový Bor na Děčín a ve vesnici Prácheň nacházíme čedičovou skálu – tzv. Panská skála, která se objevila v pohádce „Pyšná princezna.“ Po té výborná večeře v Krupce U Václava. Pak přijíždíme do Bíliny, kde je nejbližší kemp. Je tam ale děsnej smrad a tak jedeme dál ještě asi o 40 km do dalšího kempu k Řevničovu. Přijíždíme tam kolem 21. hodiny. Opět si nás nikdo nevšímá, stavíme stan a jdeme na procházku, pak do místního občerstvení.

Neděle 17. 8.
Kemp u Řevničova – Habří

No, tradičně nám začíná den kolem půl deváté, v Řevničově si pak dáváme snídani. Prohlížíme si krásný hrad Křivoklát a vracíme se zpět domů – do Habří.

[Not a valid template]

zapsala siskinka