12. – 14. 9. 2003

Na víkend 12. – 14. 9. 2003 jsme opět naplánovali Motovíkend. Protože s chatou Hubert panuje všeobecná spokojenost a západní Čechy ještě zdaleka nemáme projeté, cíl cesty byl jednoznačný. Mailem a telefonem jsme domluvili podrobnosti, plán cesty a objednali ubytování. Odjezd jsme stanovili na 15:30 z Habří. Trasu přes Strážný do Německa a podél hranic do Železné Rudy a odtud k Zelené Lhotě na chatu. Týden před odjezdem začal otravovat Petr, že když už budeme v Německu proč nejet přes Pasovský obchod s motodoplňky Polo. Nedávno si tam nakoupil oblečení a chtěl vrátit daň. No, na rovinu, asi hlavním důvodem, byla výměna rukavic. Koupil si tam totiž i rukavice a až doma při večerní „módní přehlídce“ zjistil, že má obě ruce levý. Nebo obě rukavice pravý? Bé je správně. Mamlas, v obchodě si nevšiml, že si bere balíček ve kterém jsou obě rukavice pravý a ještě k tomu každá má jinou velikost. Dobrá, ukecal nás a změnili jsme plán.

siskin a siskinka na Kawasaki KLR650 Tengai
ficcus a ficcuska na Yamaha FZS600 Fazer
Chosé s Renčou – Maruškou na Honda NX650 Dominator
Brtňák na Aprilia 650 Pegaso
Jordy na Honda XR600
John s Jiřinkou na KTM Adventure

V pátek přesně na čas přijíždí Petr s Lenkou, pět minut po nich Chosé s Renčou. Připraveni k odjezdu čekáme na posledního brzdu Brtňáka. Přijíždí s 15-minutovým zpožděním a hned se pídí po oleji. Má zvláštní stroj, z kterého teče olej (nikdo neví odkud) a jak někdo trefně poznamenal, je to jednoválec pracující na principu náhodných výbuchů. Startování tomu moc nejde, na volnoběh to chcípá a za jízdy to střílí z výfuku a sání. Rychle dolil asi 3/4 litru oleje a jedeme. Ostatní přijedou rovnou na chatu. Jo ještě jsem se zapomněl zmínit o naší posádce, já a Hanka (duo Siskin’s). Vyrážíme zadem přes Brloh, Volary a Strážný za kopečky. Od hranic jsme jeli přes Freyung do Pasova. Před Freyungem se od nás oddělili Chosé s Renčou a jeli do Freyungu hledat směnárnu nebo co. V Pasově jsme celkem v pohodě našli Polo a začala komedie. Petrova neněmčina je hodně slabá a tak na prodavačky vybalil jedno delší souvětí, které se už asi 14 dní učil jako básničku. „Gutntag. Ich habe ajne klajne problem, majne ruka obě lefá und já koupit u tebe obě handšuche prafá, ty mně chnet jednu fyměnit jinak ich uš u ty nikty nic nekaufn.“ Prodavačka se samozřejmně lekla, že přijde o tak „sqfělá sákasnik“, rukavice vyměnila a daň vrátila. Potom jsme už jenom krátce prošli krámek a počkali na Chosého s Renčou. Přijeli asi po 30 minutách. Během té doby z Brtňákova mnohotaktu vyteklo na parkovišti půl litru mého kvalitního Motulu. Z Pasova jedeme po silnici číslo 85 směrem na Zwiesel. Teda jedeme, protože Chosé prohlásil, že ví kudy z Pasova, nechávám ho jet prvního a my se řadíme za něj. Na jedněch semaforech Petr chytil červenou a odjeli jsme mu. Po chvilce bloudění se nám povedlo vymotat z Pasova, ale Petra jsme stále neměli. Za Pasovem zastavujeme na odpočívadle a posíláme SMSku Petrovi kde je. Asi třicet km před námi. Měl strach, že mu ujedeme, tak zatahal Fazera za plyn a snažil se nás dohnat. Nedošlo mu, že se ještě motáme ve městě. Na odpočívadle jsme ještě všichni kontrolovali Renči zadek. Oblečenej! Šla do lesíčka a cestou zpátky přecenila vzorek svého obutí. Na parkoviště vyjela po prd…zadku. U Zwieselu odbočujeme na E53 do Železné Rudy. Protože už se blíží osmá hodina, začíná se dělat zima. Po překročení hranic volám na chatu, že už jenom 20 kilometrů a jsme tam. Jdou připravit večeři. My vyrážíme na poslední úsek dnešní cesty. Přes Špičák do Zelené Lhoty. Je tma a navíc kousek za Železnou Rudou začala mlha „hustá tak, že by se dala krájet“. Protože se mi dneska docela dobře jede a už jsem se těšil na chatu, kluci mi pozdějc vyčetli, že jsem jel jak urvanej ze řetězu, a že mi v tý mlze skoro nestačili. Na chatě už bylo zatopeno v krbu, připravené pokojíčky, teplá večeře, studený pivo a Dan nás vítal slovy: „tady jsem na uvítanou upekl štrůdl“. Na stole kam ukazoval byla místo štrůdlu řádka slivovičkových paňáků. Během večeře přihrkal z Prahy Jordy na své Hondě XR600. Po večeři se rozproudila čilá debata nad pivem, poměrně často prokládaná slivovicí. Brtňák jako správný labužník pil celý večer na rozdíl od nás rozumných místo desítky Plzeňskou12°. Připíjeli jsme na co se dalo, hlavně na nový přírůstek na chatě, syna Konráda. Kolem půlnoci se Brtňák vzdálil, zjevně unaven a za chvilku jsem ho našel před chatou na lavičce skloněného do záhonu kytek. Byl zrovna silně zaneprázdněn. Nechal jsem ho v klidu dokončit započaté dílo a vrátil se k ostatním. Za chvíli jsem ho šel zkontrolovat a zjistil jsem, že zmizel. Podle Františka od vedlejšího stolu se údajně před chvilkou odebral dovnitř. Nedalo mi to a šel jsem se podívat, kde je. Na záchodě ne, v umývárně ne, na pokoji také ne. Ležel na úplně cizím pokoji jako mrtvola. Sešel jsem zpátky k ostatním a oznámil jim situaci: „Brtňák leží na pětce, nevím čí to je pokoj“. Chvilku bylo ticho a pak se ozval František od vedlejšího stolu: „ale…..to je náš pokoj“. Zcela evidentně byl překvapen, těšil se na příjemně strávenou noc ve dvou, jeho přítelkyně byla fakt kočka. Všichni okamžitě vyrazili kamarádsky Brtňákovi pomoct. Svléct se ho podařilo, něco se nafotilo, ale zůstal ležet kde byl. Překvapivě se k aranžování fotografií přidal i František. K ránu jsme se vydali spát.

[Not a valid template]

V sobotu vstal jako jeden z prvních Brtňák. Měl výčitky svědomí a chtěl se omluvit Františkovi a jeho slečně. I když v tu dobu si ještě myslel, že na tom pokoji s ním spali dva chlapi. Asi po ránu moc neviděl. Kolem desáté už jsme se sešli v jídelně všichni a začali jsme se chystat na dnešní vyjížďku. V okamžiku kdy jsme se oblekli začalo venku nechutně lejt. Máme rozum a tak se znovu svlékáme a jdeme na kafe. Kolem poledne opět přestalo pršet, takže znovu do UVEXu a podobně. Jedeme do Nýrska na oběd. Po obědě Brtňák odjel domu pod papuč a my ostatní vyrazili podle plánu na vyjížďku. V Klatovech na benzínce přehodnocujeme itinerář, protože směrem na Plzeň kam jsme chtěli jet je úplně černo a zcela evidentně bychom zmokli. Otáčíme se na Domažlice, kde je obloha protrhaná. Za Domažlicemi jsme v mapě našli rozhlednu Čerchov. Hurá na ni. Po silnici číslo 189 míříme k hraničnímu přechodu Lísková. Asi tři kilometry před hranicí je odbočka na silničku třetí třídy směrem k rozhledně. Chvilku se motáme po silničce třetí a možná ještě horší třídy až nás zastavuje zákaz vjezdu. Během chvilkové pauzy, kterou tady dáváme je na Petrovi vidět úleva, že už dál nepojedeme. Jeho Fazer asi není enduro. Přes Chodov, kolem Babylonu jedeme do České Kubice, kde odbočujeme na stodevadesátku a po ní do Nýrska. Cestou ještě zastavujeme ve Všerubech. Hanka si tady přesedá už ani nevím ke komu a já si jedu poslední úsek vychutnat sólo. Paráda, trochu jsem jim ujel a tak musím v Nýrsku na benzínce chvilku čekat. Na benzínku nejedeme tentokrát kvůli tankování, ale hlavně kvůli Johnovi, který sem v celodenním dešti jede za našeho neustálého SMSkového navigování se svojí přítulkyní z Brna. Klobouk dolů, leje a navíc jedou na vyloženém „cesťáku“ KTM Adventure. Po jejich příjezdu už jedeme rovnou na chatu k teplému krbu a studené slivovici. Dneska to sice není taková pařba jako včera, ale stejně jdu spát až dlouho po půlnoci. Vydrželi jenom statní jedinci Hanka, John a já. Ostatní postupně odpadli.

[Not a valid template]

Neděle začala pozitivně. Protože Dan stihl než jsme se nasnídali udělat účty, dopolední kávičku atd. jsme dostali na účet podniku. Z chaty jedeme na Železnou Rudu k benzínce, protože Jordy „potřebuje“ do XeRka olej. Uvozovky jsou na místě, protože až když ho koupil zjistil, že ho má dost. Ze Železné Rudy jedeme přes Rejštejn, kde se od nás odpojuje John s Jiřinkou (jedou nejkratší cestou na Budějce), směrem na Kvildu kde si dáváme oběd. Z Kvildy vyprovázíme Jordyho do Vimperka odkud pokračuje do Prahy. Já s Hankou, Petr s Lenkou a Chosé s Renčou jedeme z Vimperka do Budějc. Cestu si ještě zpestřujeme „zkratkou“ přes Prachatice, Brloh a Křemži. Tam se rozdělujeme a pelášíme k domovům.

[Not a valid template]

PS:  Celkem jsme najeli 536 kilometrů, Někteří jedinci špatně snášejí kombinaci slivovice a Plzeňské dvanáctky, v noci a v mlze není nic vidět,

PS2: Petr v pondělí volal, že bude prodávat FAZERA, víkend s námi ho přesvědčil že nad enduro není ;-))

PS3: Brtňákovo ožralé fotky ukazujeme pouze za poplatek po předchozím složení slibu mlčenlivosti, protože jejich zveřejněním na těchto stránkách bychom se zařadili mezi šiřitele nechutné pornografie

zapsal siskin

……………………………………………………………………………………….

Jak to viděl ficcus:

12. 9. – 14. 9. 2003 > ČR, SRN – 517 km

12. 9., 15.30 hod. – Odjezd z Habří. Směr Pasov (SRN) a dál do Zelené Lhoty, kde máme domluvené ubytování na chatě Hubert (www.chtahubert.cz). Byli jsme tam ubytováni už několikrát a vždy jsme odjížděli spokojení a unavení.
Na startu byli: Honza s Hankou – KLR 650 Tengai, Pepa s Maruškou (Maruška = Renča) – Dominátor, Brtňák – Pegaso 650i a já s Lenkou. Další člen jede z Prahy rovnou na Zelenou Lhotu a další člen s členicí vyráží zítra ráno z Brna a budou se snažit při naší sobotní vyjížďce někde připojit.
Přez Brloh, Volary, Strážný a Freyung se přesouváme do Pasova, kde jsem prosadil návštěvu Pola. Potřeboval jsme vrátit MWST z minulého nákupu a vyřešit rukavicový problém. Na vysvětlenou: při minulé návštěvě jsem mimo jiné vyzkoušel asi 10 párů různých rukavic. Nakonec jsem se vrátil k prvnímu typu, ale bohužel jsem šáhl po jiném páru než prve a již bez zkoušení je zaplatil. Doma jsem pak zjistil, že mám v páru dvě pravé rukavice. Takže jsem na ně v prodejně vybalil mou bezchybnou angloněmčinu. Ich habe ajne klajne problem. Aj baj tys hendšuche. Bat tys first hendšuche is rajt und seknd hendšuche is rajt tů. Ich nýd rajt und left hendšuche sajz eL. Sličné prodavačce jsem evidentně zvedl náladu, a tak se docela snažila.
Na parkovišti před Polem udělalo Brtňákovo Pegaso louži oleje a mi ostatní domluvili trasu k přechodu v Železné Rudě. Furt po hlavní strasse č.85. Přes Pasov jsem jel ve skupině jako poslední (Pepa s Maruškou první:-). Na jedněch semaforech jsem chytil červenou. No co, zabloudit nemůžem. Za Dunajem do leva a pořád po hlavní. 10 km za Pasovem mi bylo divné, že jsme ještě nedojeli ostatní. Zvýšil jsem tempo. 5, 10, 20 km a pořád je nemáme. To je blbost. Všichni jsou to enduristi a jedou „pomalu“. Zastavujeme na autobusové zastávce a v tu chvíli přišla SMS. BLOUDILI JSME. JSME 5KM ZA PASOVEM. STE ZA NAMI NEBO PRED NAMI? PEPA. Odpovídáme: 30KM PRED VAMI:-) Večer to Pepa vysvětloval tak, že ten odbočovací pruh na semaforech za Dunajem tam fakt neviděl. Hranice překračujeme po 20 hod. Voláme Danovi na Chatu Hubert, že jsme tam za 1/2 hoďky. Posledních 20 km do Zelené Lhoty jsme jeli za tmy a husté mlhy. Honza & H. jeli první. Honzu asi hlodali pochybnosti, zda nás nebrzdí (večer u piva by jsme do něj rejpali). Hnán nervozitou, jel dost rychle. Jeli jsme za ním jak za ztrácející se červenou bludičkou.
Po příjezdu na Chatu Hubert jsme se rychle ubytovali a šupky dupky do jídelny, kde na nás již čekali nalité šťopky výborné slivovice a teplá večeře. Musím dodat, že Danovi a Renatě se nedávno narodil syn, který se nečekaně nejmenuje Hubert, ale Konrád. Za chvíli dorazil i „pražák“ Jordy na XR600. Nějak se to zvrtlo. Ač hlavní picí večer měl být až zítra, tak i díky malému Konrádkovi jsme to trošku přehnali. Jediný Brtňák pil 12°. Ostatní 10° a holky víno apod. Všichni jsme to řádně prokládali slivovicí. Ještě před půlnocí se Brtňák vzdálil. Návštěvníci od vedlejšího stolu (František a Bezpodprsenková) nám hlásili, že ho zahlédli venku jak háže pizzu na chodník. Problém nastal, když opustil i venkovní lavičku a ztratil se nám z dohledu. Na WC nebyl, ve sprchách taky ne. Na pokoji prázdno. Za chvíli přišel do jídelny Honza a hlásí: Brtňák leží na pokoji č.5. František od vedle reaguje: Ale…, to je náš pokoj. Začali jsme špekulovat, co s ním/mu provedeme. Naše, alkoholem posilněné ženy dostaly nápad a od něj nebylo daleko k činům. Na pokoji č.5 jsme mu svlíkli kalhoty a slipy stáhli na půl žerdi. Pak jsme byli našimi ženami vyhnáni a ostatní vím jen z vyprávění. Ženský se svlíkly do spodního prádla a nafotily s ním pár odvážných fotek. Do focení se aktivně zapojil i oprávněný uživatel pokoje František a také zapózoval. Později budou fotky MOŽNÁ poslány Brtňákovo manželce. Brtňák se totiž před svou ženou hodně kontroluje a ona ho proto dost „přeceňuje“. Snad se kvůli tomu nerozvedou:-) Mezitím odpadl i Jordy a my pak šli nad ránem taky spát. (ujeto 229 km)

13. 9. – Ráno jsme s Lenkou vstali asi v 9. Myšlenka na ranní výjezd byla odvážná. Po 10 se do jídelny začali trousit ostatní. Brtňák vypadal zaraženě. Ptal se nás, co se s ním dělo v noci. Tak jsme mu řekli, že nic nevíme, že se před půlnocí vypařil a až do rána jsme ho neviděli. Zbledlý nám vyprávěl, jak se v 6 probral polonahý na cizím pokoji a vedle na posteli leželi dva chlapi (František a Bezpodprsenková:-).
Snídaně nás probrala. Venku silně pršelo, a tak jsme odjezd na oběd posouvali až do 13 hod. Poučili jsme se o startování studeného Brtňákova Pegasa. Sundat sedlo, rukou zacpat sání vzduchu a točit a točit … Již jen za slabého deště jsme dojeli do Nýrska. Dobře jsme poobědvali a pokračovali dál. Brtňák se s námi rozloučil a jel domů pod pantofel:-) Dál nejsem schopen popsat trasu, protože jsme s Fazerem poskakovali na chvostu enduristů po špatných silnicích. V plánu byla i nějaká rozhledna, ale po dalším odbočení na ještě horší cestu jsem to už začínal vzdávat. Naštěstí tam byl zákaz vjezdu, takže jsme to otočili a jeli hledat asfalt. V průběhu dne Jordy kontroloval pomocí mobilu pozici bratra Johna s Jiřinkou (alá Sandra Bullock), kteří vyjeli ráno z Brna a za stálého deště se přesouvali na západ. Nakonec jsme se potkali na benzínové pumpě v Nýrsku, kam J&J přijeli promočení na KTM 640 Adventure asi v 17 hod. Přesunuli jsme se zpět na Chatu Hubert a po jídle pokračovali v mírném doslavování Konráda. První odpadla Lenka, pak Jiřinka, pak já, …? (ujeto 130 km)

14. 9. – Ráno bylo zase zataženo. Po snídani jsme poplatili účty, vypili kafe/čokoládu/kapučíno grátis a vyjeli směrem na Boubínský prales. Hanka tam fakt chtěla:-) John a Jiřinka nás u Rejštejna opouštějí a jedou nejkratší cestou do ČB. Počasí se konečně umoudřilo. Hanka taky. Boubín míjíme a obědváme někde na Kvildě. Ve Vimperku se odklání Jordy směrem na Prahu. Přesun domů po kvalitních silnicích. Konečně si užívám Jízdu. Nedaleko Kosma na Prachaticku je policejní uzavírka. V dáli vidíme na silnici ležící motorku a stojící auto. Snad to dobře dopadlo. V Křemži u ČB se všichni rozdělujeme a každý jede svým směrem a svou rychlostí. (ujeto 158 km)

Zažili jsme déšť, slunce, zimu, dobré a špatné silnice, dobré jídlo, dobrý alkohol, pizzu (Brtňák), srandy kopec a všem se nám to moc líbilo. Fakt!?