Okruh Moravou 08.1995
siskin a siskinka na JAWA 350
Pondělí 7.8.1995
Včera večer jsem ještě narychlo vymyslela hrubou kostru naší cesty, kterou budeme formovat během našeho putování podle nálady a možností. Vyjíždíme tedy směr J. Hradec. V Lásenicích odbočujeme doprava. První zastávkou je Landštejn – původní jádro tvoří románský hrad vystavěný kolem roku 1200 jako pomezní pevnost. Přístavby renesanční ze 16. st. Od požáru r. 1771 zřícenina. Bohužel obcházíme jen hradby – je pondělí což znamená, že památky v naší domovině jsou zavřené. Ve Slavonicích trošku zmatek – jedeme doleva místo doprava a děláme malou okliku přes Staré Hobzí. Cestou objevujeme nějaký kostel s mozaikou St. Christophorus. Stmívá se a tak začínáme hledat místo na spaní. Končíme v lese mezi Písečnou a Rancířovem. Stavíme si přístřešek z celt a já buduju opevnění z chrastí, aby na nás nebylo tolik vidět. Jdeme spát, ale usíná se nám děsně, protože se k nám slítli snad všichni komáři z celýho lesa. Kdo už tohle někdy zažil jistě dosvědčí, že být zachumlaný ve spacáku přičemž je mu šílený vedro, je prostě hrůzáááá. Nakonec přece jen usínáme. K ránu nás ovšem čeká další překvápko, když se nějací opilci vracejí domů a s šíleným řevem míjí náše nocležiště snad jen o metr. Nejdřív komáří nálet a teď ještě noha opilce málem v obličeji? Co víc si přát? ,,SKVĚLÁ NOC”
Ujeto 99 km.
Úterý 8.8.1995
Ráno balíme a hned po snídani vyrážíme dál. Po příjezdu do Podhradí nad Dyjí se fotíme u domu asi nějakýho umělce, na kterým je na střeše na jedné noze klavír s růží. Všude je plno kamer, takže si nás teď asi pouští pořád dokola. Hledáme zde zříceninu Frejštejn. Byla pěkně schovaná. Jdeme si jí prohlídnout. Teprve při odjezdu zjišťujeme, že stačilo zvednout oči o trochu výš a našli bychom jí hned. Jedem do Vranova nad Dyjí. Při příjezdu spatřujeme malebné městečko v údolíčku a nad ním překrásnej zámek – špica. Jdeme se podívat dovnitř – je polední pauza, proto se vracíme zpět k motorce a vaříme si obídek. Kolem projíždí policajti a podivně na nás zírají. Jdeme opět do zámku. Zjišťujeme, že to nemá cenu, je tu plno lidí a to by bylo na dlouho. Volná místa k prohlídce jsou až za několik hodin. Prohlížíme si vstupní expozici, kupuji si pár pohledů a vracíme se zpět. Ještě než vyjedeme, odchytávají nás policajti s tím, že prý stojíme v zákazu zastavení. Chtějí nám napálit pokutu 300Kč. Honza jim vysvětluje, že o zákazu ví, a proto stojí trochu mimo – na lesní cestě. Na tu je prý však zákaz vjezdu a policajt trvá na svém – ,,Tři stovky!” Honza na to: ,,Ale pane příslušníku, vždyť my v podstatě nestojíme ani na té lesní cestě.” ,,Dobrá, ale stojíte na lesním pozemku, tak tedy 50 korun.” Děkujeme, dáváme mu pedesátku a raději odsud rychle mizíme, než si to rozmyslí. Škoda, Vranov nám moc nevyšel, snad příště. Dál frčíme směr Znojmo, Mikulov. Cestou jsem zahlídla v Lesné muzeum motocyklů. K mému velkému údivu Honza ne. Tak jsem do něj šťouchla a šlo se do muzea. Bylo super a to bylo teprve ve výstavbě. Doporučuji! Pak jsme šli do místní hospůdky na limču, abych měla dost tekutin a náhodou nedopadla jako vloni (v nemocnici dehydrovaná na kapačkách). Nás však ale neprovází tak horké počasí, spíš naopak, je zataženo a občas to zahrozí pár kapkama. Pak si trošku bloudíme u Znojma – trošku jsem se zamyslela (mám funkci navigátora) a už jsme byli v Bojanovicích. Co ten řidič beze mě vyvádí…Takže zpět a hurá do Mikulova. Ale ani zde dnes nemáme kliku. Ošklivá italská zmrzka a zavřené muzeum. Prohlížíme si okolí a razíme do Lednice do kempu Apollo. Stavíme si náš skvělý přístřešek a pak jdeme přes silnici do občerstvení na večeři – klobásku s hranolkama. K tomu si dáváme skvělé točené pívko ZUBR – konečně dnes nějaké pozitivum. Ó, jak mně dnes večer to pívko chutnalo… Sedíme zde trošku dýl a kecáme o všem možným i nemožným – no prostě skvěle zakončený, ne moc dobře vydařený den. Pak hurá do hajan. To se to spinkalo.
Ujeto 153 km.
Středa 9.8.1995
Ráno nás budí mírné mrholení. Chci vyfotit naše skvělé ležení, ale zjišťujeme, že máme přetočenej film zpět do kazety (asi jsme nějak nevědomky zmáčkli to malé tlačítko na foťáku). Z 36-ti snímků jsme jich vyfotili asi jen 12. Později kupujeme ještě další dva filmy. Jdu se osprchovat a pak balíme. Jedeme do města a jdeme se projít do parku. Původně jsem si myslela, že toho v Lednici moc neuvidíme, ale nakonec jsem byla překvapená a moc nadšená. Nejdříve jsme si prošli Zemědělské muzeum – hodně vycpaných zvířat, dokonce i mamut, mnoho nástrojů, přístrojů a různých instrumentů používaných v zemědělství. Pak chceme jít do zámku. Je polední pauza – jak jinak, že? Čekáme a pak se rychle rveme davem k pokladně – mají ještě asi 10 míst na 13. hodinu. Získáváme je. Zámek je nádhernej – krásný vyřezávaný stropy; schody z jednoho kusu dřeva vyráběné 10 let s podrobnostmi jako je např. žabička, ptáček, brouček apod., po kterých zámecký pán každý večer nosil svojí manželku na rukách do jejich ložnice – prý ji velmi miloval. Pak jsme prošli i zámecký skleník, kde jsou palmy staré až 400 let. Byla to fakt nádhera. Mysleli jsme, že se podíváme ještě k Minaretu, ale zmohl nás hlad, takže vzhůru do Obecního domu na oběd. Pak vyrážíme dál. V muzeu jsem si koupila nějakou brožurku o Janově hradě. Jsem na něj hrozně moc zvědavá a chci se tam podívat. Vidíme cedule. Odbočujeme na úzkou klikatou cestu. Po chvíli dojíždíme k Janovu hrádku. Je to skvěle uměle vytvořená zřícenina. Další prohlídka je však až za hodinu. Dnes jsme ještě nic neujeli a tak se už nemůžeme zdržovat. Čteme si historii hrádku z mého průvodce, píšeme si malý itinerář a frčíme dál. Vysvitlo slunce. Jedeme kolem hrádku Děvín u Pavlova a přehradní nádrže Nové Mlýny – humus voda a pahejly stromů ve vodě. V Dolních Věstonicích chceme navštívit muzeum a omrknout VENUŠI, bohužel nám však zavírají před nosem. Pak bloudíme u Slavkova. Cituji náš deník: Já zapisuji – ,,Honza napsal navigátorovi špatnou trasu – bloudíme.” Dál píše Honza – ,,Navigátor řekl v Hruškách doprava místo rovně. – Poprvé křižujeme dálnici. – Hostěnice objížďka , opět bloudíme. – Navigátor hučí (bojím se ho). – Podruhé křižujeme dálnici. – Našli jsme se díky cizímu chodci. – Potřetí křižujeme dálnici. “Trošku ponorka… Konečně jsme se vymotali, ,,nervičky” se srovnaly. Jedeme dál podle plánu. Ve Křtinách je krásný kostel. Přijíždíme do Jedovnice, zde nacházíme kemp Olšovec. U plotu si stavíme přístřešek a pak si jdem na chvilku sednout do místního občerstvení k baru.
Ujeto 133 km.
Čtvrtek 10.8.1995
Ráno vstáváme celkem brzo, rychle balíme a razíme směr propast Macocha, abychom dostali lístky do Punkevní jeskyně. Jak nám řekl majitel kempu, bývá dost dopředu vyprodáno. Na parkovišti necháváme motorku, bereme s sebou jen batůžek s nejdůležitějšími věcmi a mažeme k pokladně. Zde nás čeká cedule: ,,Lístky do Punkevní jeskyně dnes již vyprodány.” Moc nás to mrzí. Mysleli jsme, že se dostaneme alespoň sem. Jdeme se tedy podívat do Macochy, na horním můstku vybírají vstupný. Ta pani u lístků říká nějakému pánovi, aby se ještě zeptal dole u pokladen přímo u jeskyně. Někdy se prý stává, že někdo kdo má zamluvené lístky nakonec nedorazí. Zajiskřila malá naděje. Jdeme se podívat ještě na dolní můstek propasti. Jsem pesimistická, uvažuji o tom jestli má vůbec cenu táhnout se ještě až k jeskyni. Honza mě přesvědčuje, aby jsme šli a tak se jde. Dole je stejná cedule, že je vyprodáno. Mám zkaženou náladu a přemýšlím o návštěvě jiné jeskyně. Ještě se tam potulujeme a najednou slyšíme, že si nějaký pán kupuje lístek na dnešek. Honzík se jde zeptat, jestli by neměli ještě dva lístky a ona na to, že jo, že jim zrovna dva lidi vypadli. Radostí skáču Honzovi kolem krku. Jsem nadšená, moc jsem se těšila. Jdeme se ještě trošku najíst a napít. Pořád ty lístky držím v ruce, aby jsme je náhodou neztratili. V 11 hodin začíná hodinová prohlídka – 1,4 km. Je to špica. Pak jedeme do Blanska, kde si dáváme sýrový špíz s hranolkama. Ještě malá zastávka v Třebíči na zmrzlinu a prohlídka krásné Telče. Baštíme zde ještě klobásku. V Lásenicích uzavíráme náš okruh zadkovou pauzou a při válení na trávě se cpeme bílou čokoládkou. Pak už se valíme rovnou domu.
Ujeto 227 km.
[Not a valid template]Celkem jsme ujeli 612 km.
zapsala siskinka