Pátek 22.8.

,,Ve čtyři na Rudolfovský u Jardy“. Že bych byla časem nějak nadšená, když mám v pátek odpoledne stihnout ještě hafo věcí, to tedy ne. Ale vzhledem k tomu, že je skoro konec sezóny a já letos vyjela se Siskinama jen jednou, a to jsem ještě nedojela, tak neremcám, Siskina poslouchám a jsem ve čtyři u Jardy. Jarda je Siskinovic kamarád, začínající motorkář a oznamuje nám, že nás pojede doprovodit, ale že si máme uvědomit, že má zatím najeto pouhých 800km. Uvědomujeme a jedeme vyhlídkovým tempem směrem na východ. V Nové Bystřici Jarda otáčí zpět k domovu a Siskin, Siskinka a já pokračujeme do Lančova na Pohádku. Důvod? ITT! Pro mne téměř každoroční srpnová povinnost.
Na Pohádce už je dost plno a sotva domluvíme nocleh, přijíždí Kačka s Wénou a Ficcus. Haberská sekce se sesedá k jednomu stolu a já mám příjemný pocit, že svět je v pořádku. Trochu mě mate Cccenda, který vypadá úplně jinak, než je v těhle okamžicích běžné a vyvolává to otázky: ,, kdo jsi a co jsi udělal s Cccendou?“ Cccenda si bude tento večer pamatovat, což ho rozhodně rozhodí, neb na to není zvyklý.
Siskinka nepoznává Anorexe a Číkuse. Oni ji ano. Snad podle smíchu, či co. Večer byl nadupán vzpomínkami na akce dávno minulé a frťany od Niki a Blehy. Jo, zásnuby se musí oslavit.

V sobotu 23.8.
ráno mě vzbudil budík, ale asi jsem nedbala, protože o půl hodiny později ke mně dolehlo Wénovo sakrování, že jsme zaspali. Siskini, neznalí poměrů, se nás snažili přesvědčit, že když nikdo z nás Cccendu neposlechne, od snídaně se nezvedne a na plac nepřijde, tak Cccenda vyměkne a počká. My, poměrů znalí víme, že nevyměkne, nepočká, že se holt musíme obejít bez snídaně. Tuto chvíli si nenechal ujít Siskin. Má tak rád obecenstvo, že se sníží k loupeži nějakých klíčů, či čeho, aby mohl předstoupit před lid motorkářský a oznámit, že předal klíče na bar.
K itinerářům jsme se letos dostali porůznu losem. Siskinka a Bleha si vylosovali ,,Itinerář zdarma“. Měla bych jim to přát, ale cosi zlého ve mně jim to závidí. A to samé zlé přeje Siskinovi kolík. A jsem za to potrestána. Snadno vypadající otázka: ,,Co znamená značka VOC na lahvích vína?“ s dodatkem: ,,můžete se poradit s internetem“ mě nějak nerozhazuje. Člověku pamatujícímu léta minulá je jasno: VOC: VelkoObchodní Cena! A ještě tam bývalo: Bílé nebo červené. U těch ,,lepších“ lahví psali, zda je suché, polosuché, či snad sladké. Dneska nééé! Dneska je to samej odborník přes víno a tu samozřejmě dobrou odpověď mi Cccenda neuznává. A internet neporadit, neporadit. On by poradil, ale každý, kdo se s ním radí má svých starostí dost. Třeba Kačka si bude ode dneška pamatovat, že r.1776 vznikla Unie Států Amerických. Správně odpověděla a ještě si domů veze láhev se správným letopočtem. Nakonec odpověděli správně všichni, někteří v čase oběhli kolík, jiní přenosili cihly a měli itinerář! Jen já ne! Jsem snad poslední, kdo se k němu, pomocí přátel na telefonu dostává. VOC- Víno Originálního Certifikátu. Vždyť je to, ksakru!, jasný! Za správou odpověď dostávám itinerář, ale láhev vína originálního certifikátu ne! Nespravedlivé! Fakt je, že teď je pro mne důležitější ten itinerář.
Čučím do mapy a jako každoročně mám v hlavě včelí roj. Vůbec nevím o co se snažím. Už bych mohla vědět, že dokud se nerozjedu, tak mozek nenastartuju. Takže klasicky zapínám až před prvním razítkem v Běhařovicích. Itinerář praví, že musím do kostela. Kostel zavřený. Neva, rozhlížím se: autobusová zastávka, prodejna Coop (razítko), jinak nic moc. Žádná kupa hnoje, nic moc zajímavého, co by Cccendu v cíli mohlo zajímat. Prostě kostel zavřený a basta! Snažím se Semtexovi s Tužíkam nakecat, že letos je vše jinak, že vyhrává ten, který dorazí nejpozději. Nedbají.
No a druhé razítko….. tak to asi chtělo vynechat, ale nehte si ujít místo s tak blbým názvem: Bransouze! Dokonce tak blbým, že i sám šéf závodu ho zkomolil a v testu přejmenoval na Brynsouze. U koupaliště opouštím motorku a hledám někoho místního. Servírka tvrdí, že má pečeť s oním svatým doma, ale že neví, kterej svatej to je. Sakra! Nechápu! Kdyby mělo Habří nějakého svatého, tak si na něj vzpomenu i o půlnoci. Ve sběrným dvoře je prý místostarosta a ten poradí. Místostarosta maká a buď děsně nesnáší motorkáře, nebo je naopak motorkář a ukrutně ho štve, že on maká a my jezdíme, takže nemá nejmenší snahu pomoct.
Pomáhající mlaďoch povídá: ,,a není to ten se zlatým pádlem? Ten svatej Vojtěch?“. Místostarosta nerudně přitakává, že tedy asi jo. Ale že by to znělo přesvědčivě, to tedy ne. Píšu do itineráře svatého Vojtěcha se zlatým pádlem a netuším, jestli dělám dobře. Obhlížím okolí: tenisový kurty, sběrný dvůr, muchomůrky, krteček, hřiby. Tak to by šéfa mohlo zajímat.
Pikarec. Už tady je mi jasný, že je to letos celý nějaký divný. Lidi si nechtějí hrát. Strašně dlouho sháním razítko. V hospodě nikde nikdo. Jdu od baráku k baráku a lezu do vrat na kterých jsou cedule s nějakou firmou (taky máte dojem, že jste při ITT drzejší, než normálně?) Malopodnikatelé nejsou doma, nebo nějakýmu divnýmu individuu raději neotvírají. Konečně JéZedDé, kaplička, pamětní deska (zapamatovat pány Myslivce a Stehlíka)…………… a jedeme dál. No a Yves samozřejmě přede mnou . Bílej přízrak.
Cesta vede nádherně mírným, uklidňujícím, voňavým, moravským krajem, klikatá silnice s hladkým tmavošedým povrchem láká k poklidnému proplouvání a k pocitu neskutečna se přidává průjezd vsí, kde je většina obyvatel okrojovaných v barvách, kanýrech, čepcích. Okrojovaná kapela vyhrává a trumpetista se otáčí za motorkami. Kýčovitá nádhera. Mírně mě rozhazuje název oce Hodonín. Tak tady bych asi být neměla. Ale jak už to tak bývá, i Hodonínů je víc. Další ceduli, kterou musím rozdýchat je ukazatel k jeskyni Blanických rytířů. Jsem-li pod Blaníkem, pak jsem blbě. To vím jistě.
„No tak z Lysic chci jen razítko“ . Jakoby si Cccenda zkusil v Lysicích razítko vyžebrat. Před hospodou stojí Alexij a někam chvátá Yves. Snažím se ji zbrzdit a dokonce klesám tak hluboko, že ji lákám na oběd. Odmítá a někam mizí. Nevím proč. Parkuje před hospodou, proč si nejde pro razítko tam? Já jdu. Velmi neochotný pán mi říká, že razítko nemá, že ho má šéf zamknutý v trezoru. Alexij se ptá, zda jsem uspěla. Jemu prý ještě neochotný pán itinerář orazil, Yves prý řekl, že ji žádný razítko nedá a mně už řekl, že razítko nemá. Tomu dalšímu asi bude tvrdit že tu žádná hospoda není. Lidi si nechtějí hrát. Proč? S neoraženým itinerářem běžím na druhou stranu, než Yves a po chvíli jásám, neb jsem našla nějaký ting ťong krámek. A jako obsluha je neting ťong bílá postarší dáma. Sláva! Razítko nadosah! S úsměvem prosím bílou dámu o razítko. Ta si bere brýle a důležitě mi povídá:,,počkejte, to si musím přečíst“ . Snažím se jí vysvětlit o co jde. Zarazí mě mávnutím ruky a rázným: ,,bez komentáře!!!“ Nic nekomentuju a představuju si, jak čte Cccendovo: ,, ..když ztratíte itinerář, jste v prdeli a jeďte na Pohádku na pivo“ . Bílá dáma důležitě čte a vrtí hlavou ,,Nemůžu jen tak rozdávat razítka“ . Dochází mi trpělivost a dámu začíná čtení velmi zajímat. Rozhodně mi razítko nedá, ale chce si to celý přečíst. Skoro se o svůj itinerář poperu a běžím dál. Razítko konečně získávám v Lidovém domě a vracím se k motorce. K jámě (Aha! To jsou ti Blaničtí! Co tady, ksakru! dělají?!? Ví Bůh a svatý Václav.), která nás může vytáhnout z jakéhokoliv průseru se nevracím. Než bych se tam vrátila, získala vstupenku a tak, tak by oněch třicet minut asi stejně uplynulo. Že bych tam třeba viděla, jak se jmenuje penzion naproti, to mi v tu chvíli bylo absolutně fuk. A hlavně…. už od první zastávky mám letos jasno. Už od startu mířím na Pohádku na pivo a proto je teď jasno: pohodově směr Lančov. Po kotěhulkových silničkách s krásnými výhledy se jede bezvadně, ale co kdyby se tam u Vranova na to prase vrhly kobylky. Takže rychlý přesun do Žárovic- Plumlova.
Plumlovský zámek je krásný, hóódně vysoko nad vodou a u vstupní brány se dobře rozhlížím. Kupka hnoje nikde žádná, ale zjišťuju, že má zámek č.p. 99, že má zelenou věžičku se zlatou gulou, že tu zrovna vystavuje Kristián Kodet, že jsou ve zdech zazděny dělové koule, že….. To by v tom byl čert, aby Cccenda nechtěl některou z těchto informací. Razítko získávám NAPOPRVÉ! u slečny v Obchůdku pro radost. Konečně bez komplikací.
A pak pokračuju směr: prasepivo. Vlastně pokračujeme. Přede mnou jedou (čistočistou náhodou Cccendo!!!) Wéna s Kačkou. S cílem dnešního dne se náhodou shodujeme. Jde nám o prasepivo a domlouváme se, že se nám nechce házet motorkami na nějakém poli a tak vynecháme cholerové pole u Dřevnovic.
Asi největší chyba dnešního dne. 100 minut, je 100 minut, ale když to prase voní už až sem. Takže nájezd na dálnici a fofrem. No fofrem ?! Nechápu proč, ale Wéna jedoucí do teď docela svižně dost zpomaluje a nad 140 mu to asi nejede. Nebo by i jelo, ale asi má oprávněný strach, že se mu ten jeho kovošrot rozpadne. Jedu v klidu spořádaně za ním, dokud mě fofrem nepředjíždí Rydlas. To bylo ještě dobrý. Blbě se na mne nešklebil. Ale následoval ho Bleha s úsměvem říkajícím, že kdyby neměl ruce na řidítkách, tak by dělal kiš kiš. Mám chuť mu do toho úsměvu šlápnout. Tak to je podruhé, co mě dneska naštval. Poprvé jsem mu ukrutně záviděla itinerář zdarma.
V Rousínově sjíždíme na Slavkov a Wéna přidává. Prostě na dálnici se jezdí max. 140 a kolik se jezdí mimo mu ještě nikdo neřekl, takže to můžeme zase rozjet.
Ve Slavkově na benzínce dojíždíme Rydlase s Blehou. Opadává z nich sláma, kterou nachytali na cholerovém poli a moc nechápou naše nechvátání. Dáváme s Kačkou a Wénou kafe, bagety a závodníky uklidňujeme, že je fakt neohrožujeme, neb nezávodíme, ale míříme na prase a pivo.
Do Dambořic se podívat chci. Docela by mě zajímalo, který to významný produkt to produkují. Při příjezdu tipuju nějakou dobrotu, kterou tenhle krásný koutek země určitě dovede z úrodné půdy vyždímat. Měkké kopečky, sametové malinké stráně, košaté úvozy, kytičky, stromečky, vůně. Prostě slovy klasika: to není země, to je zahrádka.
Pán se psem nás posílá k židovskému hřbitovu a tak jedu dle jeho rady nahoru, furt až kam to jde. Jde to až k pánům dláždícím dvorek a ti, aniž bych se stihla zeptat, nás posílají o kousek vedle. Očividně jim dlažbu už pár motorkářů dneska málem pocuchalo. Židovský hřbitov jsme našli zamčený a v pořádku. Nikdo na nás nehází kamení a vejce. Buď tu Číkus ještě nebyl, nebo fakt moudří a žádný náhrobek neposprejoval. Takže rozhlídnout. 400 hrobů tu je ze 17tého století, poslední z roku 1940, klíče jsou k mání na popisných číslech 69 a 73. Zapamatovat si spoustu dalších detailů, které mi budou opět celkem k…. ničemu. A dolů pro razítko. Hospoda- penzion Viro. Konečně první člověk, který si rád hraje. Se širokým úsměvem mi říká, že mi razítko nedá, dokud mu neřeknu, kde bude večer to prase. Pan Viro si dělá očividně blázny, tak ho tedy zvu na Pohádku. A ještě se ujišťuji, že informace, která se mi zdá naprosto neskutečná, je fakt pravdivá. Dambořicím se opravdu říká Moravský Kuvajt, neb tu z té krásné země kutají ropu. Nepochopitelné. Pan Viro napsal cedulku se správnou odpovědí na bar. Motorkářům jedoucím po nás prý dokonce mával razítkem z okna, aby se zbytečně nezdržovali. Docela mi, srandista s chutí si hrát, zvedl náladu. Do teď jsem potkávala fakt dost neochotný lidi, na což nejsem při ITT moc zvyklá.
Tak a teď na to prase a pivo. Tedy ještě s malou zastávkou. Nosislav, razítko bez veselé nálady, zastávka u kříže obětem I.Sv.války, povinné foto a koukatkoukatkoukat. Obětí bylo 26, z toho 5 nezvěstných a u p. Františka Dvořáka chybí fotka. Zas spousta nepotřebných údajů. Ještě zaregistruju levým okem, že vedle kostela je zahrada mateřské školy a konečně hurá na Pohádku. Teď už opravdu a fofrem. Prase voní už od Znojma.
Na Pohádce cílový nápoj a vypuštěný bazén. Cílový nápoj dávám a vypuštěný bazén vypouštím. Vlastně ho vypouští šéf. A pak test všímavosti. Takže zjišťuju, že obří balík nových informací, které jsem za dnešek nasyslila, je mi fakt vcelku k … ničemu. Výjimkou je Krteček ( ale bacha! Není mezi hříbky, ale mezi hříbky a muchomůrkami!), počet titulů páně Myslivce a klouzačka v Nosislavi.
A teď konečně to vytoužené prase a pivo. Klábosíme s ostatními, kteří si také na Pohádku přichvátli a jak se tak ručičky hodinek blíží k 19nácté hodině, tak mi začíná být úzko. Že letos na pohár nemám je jasný a trochu jsem doufala, že se o to postará některý jiný zástupce Habří. A je třičtvrtě na sedm a nikde nikdo. Ksakru! I to prase začíná mít trpkou příchuť. V 18,52 přijíždí Ficcus a mně se vrací naděje. S Kačkou ho poháníme, ať se přestává loudat a rychle maže pro nápoj a k Cccendovi. Moc nepobírá, ale přeci jen přeřazuje na vyšší rychlost. Jeho ujištění, že byl úplně všude mi vlévá radost do žil. Že by přeci jen někdo z nás dosáhl na pohár?! V 18,57 přijíždí Kim. Sice to není haberák, ale přeci jen kamarád. Moc bych mu přála umístění. Nějaká paní či slečna mu běží v ústrety, v dobré víře, s cílovým pivem. Abstinent Kim se tváří hodně rozpačitě a dává zavděk přibíhající Kačce s půllitrem čisté vody. A pak byly dvě minuty klid. Klid před bouří. V 18, 59h, jednu minutu před limitem jsme slyšeli motorky a cosi mi říkalo, že to jsou ty, na které zrovna nejvíc čekám. A ono jo! Siskinky Suzuki GSR600 se vrhlo před vchod. Siskinka, která si určitě přečetla itinerář zodpovědně a teď dobře ví, která bije a že ji tedy chybí fakt pár vteřin do cíle a že se musí skoro přetrhnout aby to dala, skáče z rozjeté motorky, na pokřiky: ,,padá ti motorka“ mává rukou a žene se k cílovému nápoji a k šéfovi akce. Tak takhle mrsknout v cíli s motorkou o zem chce fakt hodně velkou soutěživost. A tu Siskinka v těle má! Později se nás snažila přesvědčit, že motorku postavila na stojánek a když viděla, že padá, tak ji bylo jasný, že s tím stejně nic neudělá. Siskin se chová naopak velmi, ale fakt VELMI klidně. Což mě s Kačkou přivádí k varu. Řveme na něj, ať se přestává předvádět a fofrem maže do cíle. Cílový nápoj pokládá před Cccendu v 19°°. Infarktová situace.
A pak další porce prasete, pivo a hlavně klábosení jak kde bylo, jak si to kdo užil. Siskinka prý vlítla do kupky slámy a ta ji rozhodila, až hodila vozembouch. Šla držet Siskinovi Caponorda a ten ji zatím postavil Suzuki. Opodál stál Kim, držíc svého Horneta. Takže trochu komická situace. Tři motorkáři neschopní postavit na poli svoje motorky. Siskinka se na Caponordu fakt nerozjede. Takže Siskin zajíždí s GéeSem co nejblíž k Siskince, motorky si předávají a konečně pokračují dál. Cirkusácké vystoupení u kříže, aby se mohli vyfotit muselo být fakt fotogenické. Zase mě mrzí, že jsme tam nejeli. Nebo vlastně vůbec nemrzí?
A Siskinka si po poli dojela dokonce pro pohár! Jo! To celé ji nakonec vyneslo druhé místo v babách a tím další pohár putující do Habří. No sláva. Vyhlášení pro nás bylo docela překvapivé. Což umístění, to nás nepřekvapilo. Že budeme až tak někde v půlce pole nám bylo jasný, ale že se haberáci umístí těsně za sebou i když spolu nejeli, to nás dostalo. Asi nějaký souznění, či co. Jen mezi Siskinku a Kačku se vecpala Yves a lohla ji tím pohár za třetí babu. No jo, no. Bílej přízrak  . A trochu nechápavě jsme koukali na Ficcuse, který z nás dopadl nejhůř. Říkal, že projel vše. Tak prý projel, nechal si všude nandat razítka a nikde neplnil úkoly. Teď tady se divil, že se měl někde fotit a cosi zjišťovat. Jó to je tak, když se nečte itinerář, to znám. A pak debaty o všem. O všem co se událo během dne, během posledního roku a vlastně i o tom co se stalo před hafo lety. Tak tady mě trochu posadil na zadek Kim, protože jsem konečně po deseti letech zjistila, že on je tím, který tahal moji XJR ze škarpy kdesi za Větřním. Tím druhým byl Martin, jezdící na svém Hornetu už pár let tam nahoře. Páni, co se jeden na ITT nedoví. I to co se dozvědět nechce. Blehovo otázka, zda je Siskinka taky moje dcera, mne na ten zadek posadila dost natvrdo. Vteřinu jsem doufala, že ji nemyslí vážně a že ji nikdo jiný neslyšel. Vážně ji myslel a reakce ,,kamarádů“ a příbuzenstva vedle mne mě utvrdila, že ji slyšeli. Takhle blbě se chechtat! Se nestydíte? Mám chuť Kačce říct, že nedostane večeři, ale protože už u nás nebydlí, tak mi tahle výhrůžka neklapne. Bleha má svůj den. Dnes fakt boduje. Mračím se na něj a on se šklebí jak měsíček na hnůj.
Při hodnocení dnešního dne si chválím počasí, žádný hic, žádný déšť, teplota tak akorát. Kdosi stojící vedle mne se ptá, zda jsem se nezbláznila. Že jeli 350km v dešti a že se jim to ani trochu nelíbilo.
No jo, no. Tak takhle vypadalo letošní ITT. Jaký si to uděláš, takový to máš. Šéf nám nechal letos hodně volnou ruku. Prý ať si jedeme kam chceme, kam nechceme ať nejezdíme a dokonce dodal i počasí všeho druhu.

Cccenda neodpadá, naopak bere do ruky skřipky a spolu s Rodem se starají o trochu kultůůůry. A tak jsme se nějak prohýřili do nedělního rána.

A nedělní ráno bylo takové, jaká nedělní rána bývají. Poklidné. Kdosi odjíždí včas, kdosi zjišťuje, že bude moct odjed až po vyprchání toho svinstva z krve, takže asi až v pondělí, kdosi se rozloučí pokřikem: ,,babo, kde si? Pojď se rozloučit!“ Na babu slyším a s Blehou a Niky se rozloučit jdu  . Kdosi se rozloučí, navleče do hadrů a zjišťuje, že nikam nejede, protože mu to nestartuje.
Takže se zase celá parta svléká a s kamarádsky potměšilýma očima utváří kolem krásného Wénovo stroje kroužek v očekávání věcí příštích. MT né a né naskočit a Wéna pomalu přiznává, že žádný z jeho strojů není pojízdný. Tím nám dělá radost a na chvilku se parta zapomněla trefovat do mne, kvůli včerejší Blehově poznámce, ale terčem posměšků se stává Wéna. Nakonec Siskin přiváží Siskinky GéeSko, vyndává startovací kabely a eMTéčko startuje. Siskinka si neodpustí poznámku, zda si všímáme, kterak její malinkatá motorka, kterou občas nazýváme koloběžkou, zachraňuje tu velkou mrchu, nad kterou všichni obdivně slintáme. Všímáme, konečně se opravdu loučíme s těmi, které vídáme hodně zřídka a odjíždíme.
A protože se nám letos moc společných projížděk nepoštěstilo a nikdo z nás domů vysloveně nechvátá, tak si cestu prodlužujeme a míříme do Velké Bíteše za Zdendou a Zuzkou. Ten největší liják dnešního dne jsme pohodlně proseděli u plných talířů a na další cestu se vydali za sucha.
Pak kafe, voda, trocha pokecání na benzínce v Počátkách. I místní toaletu jsme navštívili. Jen jsme pořád nechápali, proč bivakujeme na benzínce naproti Wénovo a Kačky útulnému příbytku. Tak prý, kdo by si do bytu pozval takovou motorkářskou verbež. Takže už jen rozloučení a okolo šesté Siskinka vytahuje v haberské hospodě pohár. Oslava se koná jen velmi mírná, zítra se jde do práce.
No a nakonec tradičně: CCCENDO DÍÍÍK!!!