Ač se to zdá neuvěřitelné, tak i ta malá siskinka postupně stárne. A že její kulaté, vlastně hranaté narozeniny vyžadují nějakou tu taškařici je jasné. Zahrajeme jí divadlo, ať vidí co dosud v životě prožila. První okamžiky po nápadu nebyly úplně optimistické, neboť Hanka maminka mi na otázky, cože veselého se v Haničky dětství odehrálo, odpovídala, že nic, že Hanička byla moc hodná, roztomilá, vůbec nezlobila. Tak na tom se moc stavět nedalo, i když tahle hláška byla nakonec tou hlavní. Brácha Pavel konečně dodal nějaké zajímavější informace, dobu ranné dospělosti nám přiblížil siskin, dovolenkové zážitky taky dáme dohromady  a tak jsme akci přeci jen mohli rozjet. Jak to nakonec dopadlo?

 

Nejlíp to vypoví scénář, který dala skvěle do kupy luffa.

 

Jen přidám pár hlášek z předcházejících mailů:

 

Kačka: ,,já jsem pro. U Hanky nesmí chybět nějaká scénka s vozembouchem“

Luffa: ,,jo jo, říkala jsem už mamce, že siskinku hrát nebudu, abych se vyhnula těm modřinám“

Ficcus: ,,tak u seznámení H+H jsem byl, všechno bylo jinak“

Wéna: ,,postava siskinky je pořád volná?“

Siskin: ,,veselé historky o Hance neznám. Je stejně tichá a plachá jako já“

Ficcus: ,,Hanky dávné narozeniny u Sida??? Nechutné “

Barča: ,,To by šlo na pár vteřin rozehrát, pak to stopnout a říct ať se nebojí, že to nedohrajeme“

Wéna: ,,A co to udělat přesně naopak. Ale to by asi musela být závěrečná scéna“

Luffa: ,,já jen čekám, kdy si kdo poplete hromadnou mailovačku a začne psát o blinkání do Rychlého průzkumu“ to by Hanka koukala J

Pavel: ,,já už si kulový pamatuju“

Siskin: ,,protože to s tou gravitační silou jsem vymyslel já, tak do toho rejpnu. V tomhle případě by to měla být spíš odstředivá síla“

Siskin: ,,tak jsem si to celý přečetl. Úplně mi to vhrklo slzu do oka“

Kačka: ,, Pokud se do toho Siskinovi nechce, tak já to tedy beru. Jen nevím, kde si teď narychlo seženu klíště… “

Ficcus: ,, Zahrál bych si sebe a odstředivou sílu (případně i gravitační Pak jsem myslel, že bych předvedl i letícího pytlíka a Hanka by ho honila… ale asi tam budou i děti, co?“

Kačka: ,,To bude samý jmelí“

Wéna: ,, Jen nevím co budeme pít abychom dobře zahráli ty zrychlený scény. Má někdo recept na supercloumák???

Luffa: ,,Mistře, vy zlobíte!“

 

SCÉNÁŘ:

 

Postavy:

vypravěč – luffa

Siskinka – Wéna

Pavel – Eliška

maminka Hanka – maminka Hanka???  IVANA

tatínek Pepa – tatínek Pepa???  KAČKA

prababička – ???  MILENA

Pavel 2 – ???  KUBA

odstředivá síla – Ficcus  (+ gravitační síla, stěrače)

Siskin – Kačenka

Ficcus – Ficcus

Siskinky kamarádka – Lenka

Kluk č. 1 – ???  JIRKA

Dan Janouch – ??? ZBOUD

Jirka – Jirka

Kuba – Kuba

chlap z Čakovce – ???  Kačka

Jarda Pufferů – ??? JARDA PUFFERŮ J

Policajt č. 1 – ??? pidificcuska č.1

Policajt č. 2 – ??? pidificcuska č.2

řidič auta č. 2 – ??? Milča

 

Kulisy:

– opona – musí být na dvě části, které se dají roztahovat a zatahovat nezávisle na sobě – dodá Barča

– dvě postele (karimatky, spacáky, polštáře) – dodá Barča

– kárka – dodá Barča

– Tatra z kartonu k přidělání na kárku – dodají Siskini

– flaška na mlíčko – dodá luffa

– blonďatá kudrnatá paruka – je u Barči

– auto z kartonu (zelená Škoda 110) taky k přidělání na kárku – luffa

– dřevěný špalíček – sebereme Pepovi

– kladívko – sebereme Pepovi

– bar

– seník

– zlato na Siskinku – dodá Barča

– 6 půllitrů – sebereme Pepovi

– 6 frťanů – sebereme Pepovi

– flaška Rumu – dodá luffa

– různé paruky – jsou u Barči

– motorka – půjčí Bětka

– polštáře na vycpání do auta – dodá Barča

– traktor – dodá Barča

– auto č. 2 – půjčí Bětka

– prut a pytlík – dodá siskin

Cedule: (udělá luffa – pokud se vám bude chtít nějaké cedule vyrobit, dejte mi vědět, ať je nemáme zbytečně dvakrát)

– gravitační síla

– Konibar

– seník

– U Sida

– WC

– Lipí, Kvítkovice, Čakovec

– vozembouchy

– ITT 2014

– značky hlavní silnice, dej přednost

 

HRA:

(Před zataženou oponou)

Vypravěč: Je tomu již dlouhých 2 x 20 let, kdy se jednoho netypicky lednového dne, pár minut po půl dvanácté dopoledne, narodila mamince Hance a tatínkovi Pepovi jedna netypická osoba. A sotva se narodila, už byla krásná, roztomilá a každému se líbila. A to ještě nikdo netušil, jak krásná, roztomilá a superextra líbivá jednou bude.

Scéna 1:

(Roztáhne se opona, za ní je připravená manželská postel – v následující scéně z ní budou postele dvě, takže musí být složená ze dvou lůžek nezávislých na sobě.)

Vypravěč: Maminka Hanka přinesla malou Haničku z porodnice domů, kde už na ni netrpělivě čekal o tři roky starší černovlasý bratříček Pavel.

(Pavel si v pokoji hraje s autíčky, do toho vstoupí maminka, položí Haničku – panenku – na postel.)

Maminka: Hele, Pavlíčku, tady máš sestřičku!

Pavel: (Chvíli kouká, pak se rozběhne za oponu, kde popadne Tatru – kárku – a letí zpět za Haničkou. Lehne si vedle ní na postel i s autem a nadšeně volá.)

Haničko, podívej, já mám auto! To je veeeelikýýýý!

Maminka s tatínkem:

(Zatlačují slzy dojetí.)

 

Opona zůstává roztažená. Siskinka pije z flašky mlíčko. Podle toho, co říká vypravěč, blíží se

Pavel k Siskince a něco jí rve do pusinky.

Vypravěč: Hanička rostla, jak už to u těchto malých dětí bývá, jenom z mlíčka. Až jednoho dne se z dětského pokoje začalo ozývat podivné chřoupání a mlaskání. To Pavlíček krmil dvouměsíční Haničku výbornými škvarky.

Pavel: Papej, je to dobrý.

Konec scény 1 – opona se zatahuje. Zatímco vypravěč vypráví, mizí ze scény postele, objevuje se auto, nastupují maminka, tatínek a malá Siskinka s blonďatou kudrnatou parukou (může i Pavel).

Vypravěč: Holčička rostla, její krásné dlouhé kudrnaté blonďaté vlásky pouze podtrhovaly její krásu a roztomilost. I přesto už tenkrát měla vztah ke všemu, co smrdí benzínem. A návdavkem dostala do vínku i smysl pro rodinnou pospolitost.

Scéna 2:

Roztáhne se opona. Rodina chodí kolem auta, které zase nejede. Není to nic výjimečného, už to všichni znají. Čas na improvizaci.

Tatínek: Mámo, zase to nejede. Zkus mě roztlačit.

Siskinka: (Opře se o zadní nárazník auta a vší silou tlačí.) Pepo! Už!!!

Konec scény 2 – opona se zatahuje. Zatímco vypravěč vypráví, mizí ze scény auto a vrací se postele. Tentokrát už jsou z nich postele dvě – dětský pokoj.

V průběhu vyprávění se může před oponou v souvislosti s textem objevit mini scénka. Prababička má na klíně malou Siskinku a čte jí ze špalíčku (v tomto případě dřevěný špalíček), poté Siskinka mizí a prababička dřevěný špalíček kladívkem zatlouká).

Vypravěč: V průběhu let se vytřiboval Haniččin umělecký talent a vkus. Ráda si nechávala prababičkou předčítat ze Špalíčku pohádek. Dokonce tak často, až byla prababička nucena knihu před Haničkou uschovat a špalíček zatlouct. Kromě čtení se začalo projevovat i její hudební nadání.

Siskinka: (V tomto případě Wénu zaskočí Kačenka? Nebo někdo jiný?)

Zpívá před oponou Vyletěla holubička ze skály

Vypravěč: Pojďme se blíže podívat na krásný sourozenecký vztah, který se mezi Pavlíkem a Haničkou brzy vytvořil.

 

Scéna 3:

Roztáhne se opona. Na scéně jsou dvě postele. Na jedné leží Pavel, na druhé Siskinka.

Pavel: Jsem velitel a ty vojín.

Siskinka: (Sedá si na posteli.) A co budu dělat?

Pavel: Všechno, co ti přikážu. A pokaždý musíš říct „rozkaz“ a zasalutovat.

Siskinka: Jak?

Pavel: (Sedá si na posteli a ukazuje salutování.) A teď, vojíne, proveďte 5 dřepů!

Siskinka: Lozkaz! (Salutuje tak, že má palec pod bradou, ukazováček podél pravé tváře, dlaň otevřenou dopředu. Udělá 5 dřepů.)

Pavel: Proveďte 1 klik!

Siskinka: Lozkaz! (Salutuje, provede.)

Pavel: Vojíne, proveďte kotrmelec!

Siskinka: Lozkaz! (Salutuje, a dělá kotrmelec.)

Z boku opony vstupuje maminka, k Siskince přichází zezadu, a ve chvíli, kdy má Siskinka

vystrčený zadek, jednu na něj od maminky chytne. Pavel je v ten okamžik mooooc hodný

tvrdě spí.

Konec scény 3 – opona se zatahuje. Ze scény mizí postele, nastupuje kárka v roli Tatry.

Vypravěč: Cožpak Hanička, ta byla hodná. Zato Pavel si vysloveně užíval očůrávání mladšího sourozence. U Haničky to byl ale docela výkon, protože byla nejen roztomilá, krásná a každému se líbila, ale zároveň (i přes svou blonďatou kudrnatou kštici) hýřila inteligencí.

Takže například, když měl Pavel rád husté polívky, zejména ty nudlové, snažil se přijít na to, jak si dopřát nudliček co nejvíc. A tak vymýšlel různé finty. Vyburcoval třeba Haničku k závodům, kdo dřív polívku dojí. A jelikož to Hance pálilo, tak přišla na to, jak vyhrávat – začala přehazovat nudličky ze svého talíře na talíř Pavlův, který měl tím pádem pěkný nášup toho hustýho. Chvilku mu to vycházelo i s masem, ale dlouho ne. Hanička vše prokoukla a Pavel měl po nášupech.

Nejenže na ní chtěl profitovat, ale taky jí často zapojoval do svých her. Bohužel pro Haničku šlo většinou o hry, ze kterých si odnášela modřiny a boule. A aniž by to tušil, zahájil dlouholetou tradici Hančiných vozembouchů, kterými se po následující dlouhá léta prezentuje po celé Evropě a jimiž baví své nejbližší přátele.

 

Scéna 4:

Na scéně je Pavel – vypravěč (nejlépe skutečný Pavel), Pavel 2 (někdo ho musí

zastoupit) a Siskinka + kárka jako Tatra.

Pavel – vypravěč: (stojí na straně scény a čte) Bavila mě hodně ta veliká plastová Tatra. Sklápěčka. Super na vození písku, šutrů a čehokoliv. Ale už to bylo nudný, chtělo to závozníka. Jé, hele, Hanka!

Pavel 2: (drží kárku za držadlo) Hani, sedni si do tý Tatry, já tě svezu, jo?

Siskinka: Jo, tak jo. (Nasedá do kárky.)

Pavel – vypravěč: (čte a v průběhu jeho vyprávění se na scéně odehrává děj) No, Tatra na provázku, závozník na korbě, zkusíme rychlostní zkoušku na chodníku před barákem. Přišla 90stupňová zatáčka, tak švihem, co to dá.

Pavel 2 tlačí nebo táhne kárku se Siskinkou a prudce zatočí. Vtom přiběhne někdo, kdo bude

mít na sobě cedulku „Gravitační síla“ a pomůže kárku překlopit. Gravitační síla opět mizí ze

scény.

Pavel – vypravěč: (čte a v průběhu jeho vyprávění se na scéně odehrává děj) A jéje, závozník se vyklopil. Super! Sranda!

Pavel 2: Tak nasedat, nasedat! Tohle se nepovedlo, jedeme dál!

Siskinka: (zdráhá se nastoupit.) Ale já nechci zase vypadnout.

Pavel 2: Neboj, pojedeme opatrněji.

Siskinka: (nasedá)

Pavel – vypravěč: (čte a v průběhu jeho vyprávění se na scéně odehrává děj) Pak se držela zuby nehty, takže pár zatáček projela téměř po dvou kolech.

(Zase přibíhá gravitační síla a pomáhá táhnout kárku na jednom kole.)

Ještě jsem si užil asi tři výklopy, než se mi na to vykvákla. Ani moc potlučená nebyla. Byla zvyklá.

Konec scény 4 – opona se zatahuje. Ze scény mizí kárka, připravuje se na jedné straně bar, na

druhé seník.

Vypravěč: Ve škole byla roztomilá, krásná, všem se líbila, byla inteligentní a ještě k tomu zlatá.

(Před zataženou oponou proběhne „zlatá“ Siskinka.)

Vždy všechno uměla, úkoly nosila, poznámky nenosila, neopisovala, učitele zdravila, slabším pomáhala. Skaut tělem i duší. A to nejen ve škole, ale i ve volném čase. Mouchám netrhala křidýlka, mravencům oprašovala cestičku k mraveništi, chodila po vyznačených stezkách a ohně zakládala na místech k tomu určených. Puberta u ní proběhla v pořádku. Prostě roztomilá, krásná, superextra líbivá, inteligentní, zlatá a slušná. Radost vyrážet s ní na vandry. A na pionýrské tábory. Třeba do Klení.

A právě tam svou blonďatou hřívou pohodila a statného jinocha oslnila. Tehdy chodila do 2. Třídy, takže vše na ní bylo poměrně menší až malinké. Opravdu vše! Ale to jinocha tehdy nezajímalo. A dokonce ani netušil, že ho to zrovna u Haničky jednou zajímat bude. Ke zjišťování Hančiných proporcí došlo až o mnoho let později. To šel jednou onen jinoch, teď už můžeme prozradit, že se jedná o zde přítomného Jana Čížka mladšího, na pečené prase do Konibaru. Na pečené prase se do Konibaru vydala i Hanička. Ale co to? Pečené prase v Konibaru nebylo!

 

Scéna 5:

Na jedné scéně bar, na druhé seník. Před barem sedí Ficcus a Siskin a vedou rozhovor o tom, že přijeli na pečené prase, které tady ale není. Čas na improvizaci. J

Na scénu vstupuje Siskinka s kamarádkou. Zastaví se u seníku a koukají směrem k baru.

Siskinky kamarádka:

(unešeně) Hele, támhle jsou kluci Čížků! (pohodí hlavou směrem k Čížkům)

Siskinka: (natěšeně) Fakt? To jsou oni?

(rozněžněle) Ty jo, tak to jsou ty kluci Čížků.

Holky vykročí směrem k baru a za nimi zpoza seníku vystupují dva kluci. Kluk č. 1 je bezejmenný, druhý má na sobě cedulku Dan Janouch.

Dan Janouch: Hele, to je super, že nás holky vzaly s sebou, viď?

Kluk č. 1: To jo. Super!

V průběhu posledních dvou replik holky stojí v čase. Po dokončení věty kluka č. 1 dojdou holky k Čížkům. Postupně k nim dojdou i Dan Janouch s klukem č. 1.

Siskinky kamarádka:

(k Čížkům) Čau kluci. Taky jste dorazili na prase?

Siskinka pokukuje střídavě po Siskinovi a na podlahu, kde se snaží palcem nohy vyvrtat důlek. Je slušná, takže i stydlivá.

Ficcus: No, jenže prase neni.

Siskin: Ale když jsme se tu tak hezky sešli, tak bysme tu mohli zůstat a něco popít, ne?

Holky se na sebe podívají a pokrčí rameny. Nastává zrychlený děj, kdy se beze slova (nebo s nějakým zrychleným nesrozumitelným brbláním) vše odehrává jakoby zrychleně. Sedí v pořadí: Siskin, Ficcus, Siskinky kamarádka, Siskinka, Dan Janouch, kluk č. 1. Vypijí pivo, dvě, tři, jednu, dva frťany Rumu. Občas smích. Zrychlený škatulata, sedí v pořadí Ficcus, Siskinky kamarádka, Siskinka, Siskin, Dan Janouch, kluk č. 1. Siskin se má k Siskince, Dan Janouch nepřívětivě pokukuje po Siskinovi. Zase pivo, frťan a zrychlený škatulata. U baru zůstávají Siskinka se Siskinem. Siskinka se hlasitě směje. O čem si povídají je na nich – improvizace (Siskin tam byl, možná si to bude pamatovat.)

Scéna končí, když jdou všichni spát do seníku. Siskin se Siskinkou už se drží za ruku, Dan Janouch puká vztekem.

Zatahuje se část opony – ta, za kterou je seník. Bar na scéně zůstává, mění se jen cedule. Místo Konibar, je zde teď U Sida.

V baru U Sida je veselo. Na scénu se nahrne co nejvíc lidí. Slaví se Hančiny 30. narozeniny.

Vypravěč: Jo jo, všimli jste si dobře, Hanička pila Rum. A když se z ní po čase stala Siskinka, popíjela vesele kofilky. Zejména na oslavě svých 30. narozenin.

Siskinka: Ještě jednu kofilku, hospodo! Ať to lítá!

Siskinka pije jednu kofilku za druhou. S každým zúčastněným zvlášť. Mezitím se roztáhne

druhá půlka opony, za kterou se seník změnil ve WC.

Siskinka: (už znatelně opilejší) Prďolo, nalej nám to. A mělníme. Musíte hlavně mělnit!

Siskinka je čím dál nalitější a po chvíli se snaží dokolíbat k záchodu. Když bere za kliku,

všichni zůstanou stát uprostřed pohybu – scéna zamrzá.

Vypravěč: (k Hance v první řadě) Neboooj, Hani, my to nedohrajeme.

Konec scény, opona se zatahuje. Za oponou mizí bar i WC, připravuje se motorka a cedule

Lipí, Kvítkovice, Čakovec.

Vypravěč: Ale vraťme se k Haničce a Honzíkovi. Teď už byli roztomilí, krásní, superextra líbiví, inteligentní, zlatí, slušní a zamilovaní spolu. A díky Hančině zodpovědnosti, kterou projevila již ve svých deseti letech tím, že dobrovolně podstoupila léčbu v lázních, se těm dvěma roztomilým, krásným, superextra líbivým, inteligentním, zlatým, slušným a zamilovaným lidem narodil roztomilý, krásný, superextra líbivý, inteligentní, zlatý, slušný a tenkrát ještě nezamilovaný, ale milovaný syn Jiřík. (před oponou projde Jirka) Po roce následovaný dalším roztomilým, krásným, super… vždyť vy víte, milovaným synem Kubíkem. (před oponou projde Kuba)

To už pomalu přestávala být Haničkou a stávala se Siskinkou. Už neměla blonďatou kudrnatou hřívu, a taky už nebyla všude úplně malinká. Barvu hřívy zkoušela často měnit (pauza, do které Siskinka vykukuje pokaždé s jinou barvou a střihem zpoza opony). No, a malinká byla už jen vzrůstem. Ty, teď mě napadá, Pavle, nepadala z tý Tatry jenom proto, že nedosáhla na zem? No, protože u motorek tomu tak je.

 

Scéna 6:

Siskinka jezdí na motorce mezi cedulemi Kvítkovice a Lipí. Až jednou dojede do Kvítkovic a

pleskne sebou. Chvíli poskakuje kolem motorky, rozhlíží se kolem, pak vytáčí telefon.

Siskinka: Honzí? Přijeď si pro mě! Ležim tu na návsi a neni tu nikdo, kdo by mi to zvednul.

Přiběhne Siskin, zvedne motorku a mizí. Siskinka chvilku jezdí mezi Lipím a Kvítkovicema,

pak se vydává až do Čakovce.

Vypravěč: Když si Siskinka pořádně natrénovala trasu mezi Lipím a Kvítkovicema, odvážila se až do Čakovce.

V Čakovci sebou zase pleskne. Poskakuje kolem motorky, když se k ní blíží chlap.

Siskinka: Dobrý den, pane, mohl byste mi, prosím, zvednout motorku.

Pán bez řečí motorku zvedá a odchází ze scény. Siskinka za ním ještě zavolá slova díků,

nasedá a v tu ránu opět leží na zemi. Poskakuje, rozhlíží se, nikde nikdo. Nechá motorku

motorkou a jde za oponu, odkud okamžitě vychází i s Jardou Pufferů, který má úplně černý

špinavý ruce.

Siskinka: Díky Jardo. Ten pán, co mi to zvednul, někam zmizel.

Jarda zvedá motorku a odchází. Mizí cedule s názvy vesnic.

Vypravěč: A jak se naučila padat v domácím prostředí, šup vyzkoušet to i do světa.

Následují všechny Hančiny vozembouchy (ještě jsem si je nevytáhla z cestopisů, ale už víme

minimálně o šesti). Bude to probíhat tak, že na scénu vždy vběhne někdo s cedulí s názvem

místa, kde se vozembouch odehrál a Siskinka se vyválí. Naběhne jeden až dva chlapi,

motorku zvednou, Siskinka nasedá a pokračuje. Další cedule, další vozembouch, zase chlapi

zvedají motorku, Siskinka nasedá… A tak dál, dokud nevyčerpáme všechny cedule

s vozembouchama. 

Vypravěč: Ne za všechny vozembouchy mohou její krátké nožičky, ale například i její vrozená soutěživost, což dokládá následující scénka.

Cedule ITT 2014

Já přesně nevím, jak to tam bylo, ale vzhledem k tomu, že to budou hrát lidé, kteří byli této

scénce přítomní, nebojím se, že to nedáte. 

Poté, co Hanka odmávne padající motorku, zatahuje se opona – konec scény 6. Ze scény mizí

cedule ITT 2014 a motorka, nastupuje auto – kárka v přestrojení za zelenou škodu 110.

Připraví se i traktor a za oponou čeká na svou chvilku slávy auto č. 2.

Vypravěč: Ale ještě před tím, než začala demolovat motorky, oťukávala si auta. Například zelenou Škodu 110.

 

Scéna 7:

Na scéně je Škoda 110, do které nasedá Siskinka. Než ale nastoupí, dá si pod sebe a za sebe

polštáře, aby dosáhla na pedály. Nastoupí a couvá. Nevšimne si, že jí nabíhá předek, drcne

do traktoru, ale couvá dál. Poté, co vystoupí, k ní přijde Siskin.

Siskin: Vždyť jsi nám nabourala traktor!?!

Siskinka: Já? Kdy?

Ze scény mizí traktor, Siskinka nastupuje zpět do auta. Na druhé straně už jí odmávávají 2

policisté. Siskinka u nich zastavuje, policajt č. 1 stojí před autem, policajt č. 2 jde zezadu.

Policajt č. 1: Tak, paní řidičko, zapněte nám světla.

Siskinka hrabe pod volantem, spustí se stěrače (ty by mohl dělat zase člověk „gravitační

síla“). Policajt č. 1 s policajtem č. 2 se na sebe přes auto podívají, Siskinka se stydí.

Policajt č. 1: No, dobře, tak zkusíme blinkry.

Siskinka zase hrabe pod volantem a stěrače začínají stírat ještě rychleji.

Policajt č. 1: (k pojicajtovi č. 2) Hele, radši jí pustíme, než nás tady přejede.

Ze scény mizí policajti, před Siskinku si stoupá značka „hlavní silnice“, z boku si stoupá další

auto a k němu značka „dej přednost“. Siskinka odbočuje kolem auta č. 2, přitom najede tak,

že auto č. 2 poškrábe a zastaví vedle auta č. 2 tak, že ani jeden nemůže otevřít dveře. Řidič

auta č. 2 na ni z asi 20 cm vyděšeně a překvapeně kouká.

Siskinka: (kouká upřeně před sebe, jako by řidič druhé auta neexistoval a šeptá) Co mám dělat? Co mám dělat?

Vtom řidič auta č. 2 kousek couvne, a auta se uvolní. Siskinka zařadí jedničku a bez jediného

pohledu na řidiče 2. auta odjíždí ze scény.

Konec scény 7 – konec hry.

Vypravěč: Vzhledem k tomu, co jste viděli, byste mohli nabýt dojmu, že Hanička stále něco likviduje. Není tomu tak. Nakonec nezlikvidovala ani nafukovací člun, i když se o to vehementně pokoušela. A při letu v akrobatickém větroni se zmohla pouze na ječení

(zpoza opony Siskinka ječí).

Po přistání se pilot ujišťoval, zda Honza ví o tom, jak mimořádně akustickou ženu má. Roztomilou, krásnou, superextra líbivou, inteligentní, zlatou, slušnou, zamilovanou? A mimořádně akustickou!

Ale teď už konečně vážně! Z malé Haničky vyrostla trochu větší malá Hanička a z té se postupem času stala Siskinka, která kromě toho, že je svým kamarádům pro smích, dělá pro ně i mnoho dalších stejně užitečných věcí. Díky její ochotě věnovat čas a energii plánování tras, vymýšlení blbostí, jsme my, Motorkáři z Habří, projeli tisíce a tisíce kilometrů v zemích vzdálených i blízkých, za slunce i deště, a prožili neuvěřitelné množství neopakovatelných okamžiků. Její ochota přesahuje lidské myšlení. Je ochotna pro pobavení přihlížejících přátel i cizích lidí přeběhnout kemp za letícím pytlíkem.

(před oponou probíhá Siskinka za letícím pytlíkem – pytlík někdo táhne vzduchem)

Je ochotna ukrást a přestěhovat stan (což teda tak vtipný zase nebylo), darovat svou motorku pro výzkumné účely – Spraví to žvýkačka???, fotit pod vodou, nad vodou, ve vzduchu, v blátě, na sedadle batůžka, doufejme, že ne na sedadle řidiče, jen abychom se mohli po letech ve vzpomínkách vracet k našim společně prožitým chvílím.

Opona se roztáhne, stojí tam všichni.

Vypravěč: Hani, děkujeme, a přejeme ti vše nejlepší k 22. výročí 18. narozenin.

Všichni Hance tleskáme.

————————————————————————————————————————————————————-

 

No a takhle nějak to nakonec opravdu bylo 🙂

Myslím, že se to siskince snad i líbilo, alespoň to tak dost často znělo 🙂

 

 

Tak teď už jen předat společný dárek od Haberáků.

Doteď se jen dívala a tak ji teď trochu aktivity neuškodí. Takže Hani: zjistíš si u přítomných, kdo z nich má pro tebe číslo, podle indicie vydedukuješ které a poté splníš úkol. Úkoly trochu vychází z toho, co jsme hrály, takže splnění by neměl být problém. Nebyl, zatloukla špalíček, po ,,lozkazu“ udělala 5 dřepů, našla někoho menšího, než je sama (hódně záludný úkol), předvedla jak se užívá kofilka…….. a doufám, že se dobře bavila.

Jó a prý jsem ji nakrkla tím, že ode mne nedostala dort. No jo no. Nemůže vyžrat všechno, když slaví se siskinem narozeniny najednou.

 

Tak ještě jednou….. VŠE NEJLEPŠÍ 🙂

 

Barča

 

[Not a valid template]