Loňská májka proběhla za pekelného hudrování vyšších mocností. Po zjištění, že ani hromy, blesky, proudy vody nás neodradí od našich čarodějnických rejů nás letos nechaly v klidu.

 A tak se pode vsí sešlo čarodějnic nevídaně. Malé, velké, staré, ještě neobradavicované, některé ve starých pytlech a jiné zase na tu slávu načančané. Ale všechny moc natěšené.

Pod májkou už nás vyhlíželo obyvatelstvo místní i přespolní.

A tak jsme tedy mezi ně vlítly a tropily výtržnosti. Nééé, to my neděláme. My si vlastně těch lidských bytostí, zahalených v nějaký podivný, nudný šat nikterak nevšímáme. Nás zajímá jen malý lidský potěr. A nemyslete si, že by nás zajímal coby potrava. To ne! To se jen nepravdivě v pohádkách píše.

My si pěkně s těmi prťaty pohrajeme. A baví nás to. Jen už jsme trochu unavené, stárnoucí čarodějnice, a tak jsme letos nechaly pár dětí, aby si naopak pohrály s námi. Adélka, Deniska, čaroděj Vašek a Karolínka za nás vymysleli pár soutěží. A my soutěžily a moc jsme si to užívaly.

Při přetahování, skákání, poznávání koření, přenášení lentilek brčkem, chození po gumě s vejcem na lžíci a pár dalších vylomenin se pomalu přikradl večer. Už zbyla jen trocha času na procházku poslepu na špagátku a na závod na dřevěných špalíčkách. A je tu finálová soutěž, do které Karolka zapojila i tatínky. Ti měli poslepu věřit svým ratolestem, že je příkazy, kudy mají jít nepovedou rovnou do ohně, pod auta, či kamsi, odkud by neznali cestu zpět. Vše klaplo bez úrazu a v pohodě.

Lidský i čarodějnický potěr se odebral, s rukami a pusami plnými odměn, na kutě a začalo pršet. Nijak děsivě, tak nějak šeptavě, skoro jako poděkování tam ze zhora za tu podívanou. Tak my tam nahoru taky děkujeme, že nás nechali si v suchu pohrát. 

čarodějnice Barča

[Not a valid template]