Děti jsou pryč, rodiče mají pré:-) Kam se jet provětrat? Napřed jsme s ficcusovou zvažovali Rakousko – Maďarsko – Slovenský okruh, pak nějakou CZ lokalitu (Beskydy třebas) Nakonec jsem den před odjezdem koupil mapu a průvodce Polska, páč pojedeme k Baltu. Času je zřetelně málo (středa odpoledne až nedělní poledne), a proto jsme z průvodce a Internetu vyzobali jen pár lahůdek kolem předpokládané trasy. Hned za CZ/PL přechodem Náchod je v Kudowě Zdróji loviště a smažírna pstruhů a v Karlówe stolové hory … tranzit přes celé Polsko na hrad Malbork … prohlídka Gdaňska a Sopot … trajektem k majáku Hel na písečné kose …Leba s ptačí rezervací a mega písečnými dunami … Ustka s útesy … a zrychlený přejezd dolů/domů.

Polskem k Baltyku neboli „nezastavujeme, máme zpoždění“

Středa, 12. 8. 2009

Rozkaz zněl jasně: Zkrátit pracovní dobu a nejpozději ve 2 odpoledne vyrazit motomo na severovýchod. Ficcus míní, zaměstnavatel mění. Takže jsme ještě ani nevyjeli a chytáme první 2 hodiny zpoždění (v našem slangu mínus 2 hodiny do odjezdu). Tím pádem je jasné, že CZ/PL hranice dnes za světla nepřejedeme. Telefonát kolegoj Oťasoj do Hradce K. a zajišťuju nám spaní u nich v Březhradě na zahradě (ve vlastním stanu). Sic mají zrovna na večer v plánu rodinnou oslavu, ale to nám přeci vůbec neva?
Silný provoz brání svižné jízdě. Jsem nějak utahanej a dopuju se už v Pelhřimově RedBullem. Cestou se ještě zastavíme v Opatovicích v hospodě U Opata na večeři (ať maj Oťasoj trochu času a klidu na slavení). U Opata nás překvapil humus vzhled zvenčí a svéráz vrchní zevnitř. Ale celkově pozitivní hodnocení. V Březhradě si čtu sms od Oty, že nemáme nikde jíst. Grilují. Pozdě. Poseděli jsme na zahradě v příjemné společnosti 3 generací rodiny Borovičkových. Mají dnes v noci padat hvězdy, tak čekáme. Oblohu zatáhly mraky? Nakonec nespíme ve stanu, ale v obýváku. V noci prší.

Ujeto 233 km

[Not a valid template]

Čtvrtek, 13. 8. 2009

Ráno posnídáme s Otou. Ota jede makat a my vedle do obchodu pro reflexní vesty. V PL prý povinné, tak kdyby něco. Je chladno, tak si na sebe bereme i flísky. Z té mojí sbalené se vyklubala velikost M (znáte to … u OMV fasuje celá rodina). Je mi ale tak nějak akorát/těsně, tak to nevadí. A navíc zabere v kufru míň místa, že? Po přejezdu hranic vyměníme 4000 Kč za Zloťáky a skrzevá Kudowu Zdroj projíždíme do Karlówa. Cestou se ohlížíme po nějakém lowisku pstraga. Před Karlówem je i odbočka do Bledných skal se skalním labirintem. Ten si necháváme „na příště“. V Karlówě parkujeme na hlídaném parkovišti, kde nám mladý naháněč/výběrčí ihned nabízí uschování moto věcí. Z parkoviště je to cca 40 minut chůze ke Góram Stolovym. Je to chráněná přírodní rezervace (od roku 1993 NP) se skalními bloky a pískovcovými labyrinty, jejichž nejvyšší hřeben Szczeliniec Wielki (919 m.n.m.) máme v úmyslu pokořit. Nahoru se jde po 665 schodech vytesaných do skály. Jdu na lehko. Ficcusová si to užívá v motokalhotech. Na vršku je hospoda s vyhlídkou a začátek placené stezky po hřebeni mezi pískovcovými bloky (5 Zlotých/os.). Hezké. Je po dešti a občas proto překonáváme větší louže. Mé dlouhé nohy je většinou přeskočí. Ficcusová řeší problém po svém, což jedno nahnilé zábradlí nepochopilo, ale je hezky a boty uschnou rychle:-) Kolem krásný skalní útvary a výhledy. Velkým dojmem působí skalní bloky, mezi kterými jsou komplikované labyrinty. Některé skalní rozpadliny dosahují hloubky 12 m. Pískovcové skály mají fantastické tvary. Dolu to jde už rychle. Skočíme na moto a popojíždíme zpět do Karlówa k Lowisku u Źana. Romantika. Fasujeme pruty s žížalou a ficcusová v zápětí loví svou první rybu v životě. Malého pstruha. Já vybírám, malým ucukávám návnadou a lákám nějakého většího. Cena za kus je jednotná, tak co by ne? Mimochodem 12 Zloťáků. Pěknej kus mi skočil na háček. Maník u lowiska nám je hned očistí a vykuchá a my si je v kyblíku odneseme vedle do kuchyně, kde nám je hned obalí v mouce, ochutí (no, polévkové koření by mohlo být nahrazeno něčím jiným) a osmahnou. Je tam hezké kryté sezení, ale my si sedáme ke stolu na trávníku. Vše kolem udržované a pořád na tom makaj. Pro info > Lowisko u Źana je na konci Kudowy Zdroje vlevo směrem na Karlów.
Zdrželi jsme se zas o trochu víc, než bylo v plánu. V půl třetí vyrážíme na Wroclaw. Máme na spěch. Hmm, Wroclaw jsme chtěli projet centrem a aspoň za jízdy ji okouknout (mosty, budovy atd.). Tlačí nás ale čas, tak najíždím na obchvat … který je ucpaný asi díky výstavbě/opravě. Sakra, s kufry se mezi auta moc nehrnu a tak nám objezd Wroclavy trvá víc jak 2 hodiny. To máme už tak mínus 4 hodiny celkem. Valíme to směrem na Malbork. Říká se, že Poláci jezdí jak prasata. Asi jako Češi, řekl bych.
Chceme dojet co nejdál, ale večer jsme teprve u Jarocinu? Kempy jsou v PL jen v turistických oblastech (Balt, Národní parky a zajímavosti) a mezi jsou 100vky km hluchých míst. Stavíme za Jarocinem u hotelu Walcerek a s lehkou obavou se jdeme skrzevá mramorové obklady zeptat na cenu noclegu. Překvapivě jen 120 Zlotých za dvojlůžák se snídaní. Ok. Ubytujeme se a vyrážíme zpět do Jarocinu na véču. Pizzerka to jistí. Obsluha neobsluhuje na zahrádce, objednávky u baru. Jinej kraj, jinej mrav. Těšíme se do měkké postele. Zbytek pizzy balíme sebou na sváču. Uff, dlouhej den.

Ujeto 346 km

[Not a valid template]

Pátek, 14. 8. 2009

7:00 – Snídaně standartně evropská. V restauraci je s námi i nějaké navoněné obtloustlé polské prasátko, ze kterého se vyklube pohodový polský motorkář na služební cestě. Před naším odjezdem nám ještě radí lepší/rychlejší trasu severním směrem. To potřebujeme, dík. Jedeme opravdu rychleji. Vzpomínáme na heslo našich enduristických přátel: furt tahat. Jeden radar jsme projeli pomalu za kamionem a policajt nám jen gestikulací naznačuje nutnost zapnutí světel:-) Před dalším radarem nás solidárně varují blikači.
V Czluchówě tankujeme a bagetujeme u BP provozované firmou Canpol (www.odejewski.pl). Mají vedle pumpy i malou ZOO, kde jsou některé klece a voliéry přímo u parkoviště. Do ZOO jsme nešli > nejni čas?
Někdy odpoledne dojíždíme k Malborku, kde nás „zastavuje“ kolona aut na příjezdu. Tu předjíždíme a po chvilce smlouvání parkujeme na placeném parkovišti hned u mostu k hradu. Motověci u výběrčího v boudě. (www.malbork.pl). Víc cihel jsem pohromadě neviděl. Krásný hrad. Mezi lety 1274 až 1457 byl sídlem velmistra řádu Německých rytířů-v té době úhlavní nepřátelé polského státu. Jedná se o největší cihlový hrad na světě a největší středověkou pevnost v Evropě, kterou UNESCO zahrnulo na svůj Seznam světového kulturního a přírodního dědictví. Tři propojené hradní budovy jsou obklopeny silnými obrannými zdmi s obrovskými branami a věžemi. Během 2. světové války byl hrad bombardován a velmi poškozen, podobně jako mnoho polských historických měst. V období obnovy po válce byly zničené části dostavěny. Celý jsme ho obešli. Prohlídka s výkladem je prý jen v polštině, tak ji vynecháváme > stejně nejni čas:-)
Cestou na Gdaňsk vjíždíme pod mraky ze kterých začíná hustokrutý chcanec, který přečkáváme v autobusové zastávce. Netrval ani 1 hodiny. Před Gdaňskem uhybáme vpravo, kde by měl být někde kemp. Do Sobieszewa vjíždíme přes otevírací pontonový most. Doptáme se na kemp. Pidi kemp s kioskem a jezírkem. Pasy nechtěli, daňový doklad nedali:-) (osoba 10 Zlotých, stan 5, moto zdrama) Rychle stavíme stan a motomo jedem na prohlídku Gdaňska. Je to do centra cca 20 km.
Staré město je plné krásných vysokých domů v „holandském stylu“, na nábřeží unikátní Starý jeřáb, nákupní třída plná stánků, klenotnictví (Gdaňsk je centrem zpracovatelů jantaru). Na jedné ulici je zastavená doprava. „projíždí“ tudy alegorické vozy s kapelou a tanečníky zvoucími na zítřejší festival salsy. Muzikanti a tanečníci super a starý americký auta taky.
Ficcusová prahne po polském národním jídle Bigos, což je směs zelí a několika druhů masa. Po shlédnutí Bigosu(e) v mega pánvi konstatuje, že to je jak segedín, a tak si dáváme klasiku. Výborný šašlik. Sledujeme jak do Starého města vjíždí vyhlídkové lodě, které se v úzkém kanálu dokáží i mazaně otočit (jak Cpt. Ron?) Z jeřábu určitě vyššího než 50 metrů skáčí gumojumpeři. Do kempu se vracíme za tmy a ještě se jdeme projít. Ve večerce kupujeme něco na zítra. A spát. Bude v noci kosa.

Ujeto 495 km

[Not a valid template]

Sobota, 15. 8. 2009

Celkem brzo vstaneme, sbalíme mokrý stan a beze snídaně vyrážíme. Gdaňskem jen projedeme, když na pobřeží hledáme trajektový přístav pro převoz k majáku Hel. Na pumpě v mezičase posnídáme sendviče s automatovým kafem. Bohužel, cedule nás dovedli jen do nového přístavu, odkud odjíždí megalodě s kamiony do celého světa. Jen k majáku Hel ne. Tak Hel taky neuvidíme. Majáků už ale za sebou máme mraky (z jachtingu), tak nám to vlastně zas až tak neva.
Popojíždíme vedle do Sopot, kde má být dřevěné molo, sahající daleko do moře. Parkujeme na parkovišti hned vedle pobřežní silnice, a tak to máme na pláž opravdu jen skok. Sopoty mají vzhled lázeňského města. Mít tady na dovolené třeba kola, tak by to tu byl jistě příjemně ztrávený čas. Na megamolo je překvapivě placený vstup (turistická atrakce), tak ho bojkotujeme a jdeme na vedlejší minimolo? Je lehce pod mrakem, ranní pláž je skoro prázdná a krásně baltická kam až dohlédneme. Je 8:30 a záchranáři se postupně i s čluny rozmísťují na svá stanoviště, plážové volejbalistky se rozcvičují před turnajem, ranní plážoví walkeři korzují či poklusávají, restauratéři zametají nánosy písku z teras a plážových „zahrádek“, …
Dali jsme tomu velmi příjemnou hodinu a jedeme podél pobřeží dál na severozápad. Někde v Gdyni potřebujeme dle GPS odbočit vlevo. Celý protisměr na víceproudé silnici je ale uzavřen zátarasy a policajty. Co to? Až už to dál nejde, ani naším směrem. Zátarasy. „Něco“ přijede evidentně z prava a zahne TO proti nám. A už je TO tady. Závody hendikepovaných. Beznohý a na nohy ochrnutí jedou na závodních trojkolkách a rozhodně se neulejvaj! A za nimi s odstupem běžci, kde na špici ti namakaní a pak už jen sympatizanti, kteří si stihnou i popovídat a berou to jako společenskou akci. Třeba jako běžec v obleku, Santa, bosý běžec, zarostlé dvojče Foresta Gampa, …
A za hodinu už vjíždíme do Leby. Asi je to hezké městečko. Přes turisty ho bohužel není moc vidět. Procházíme ho sem a tam. Pečivo z pekárny je výborný. Z kanálu spojujícího moře s Lebským jezerem odjíždějí lodní „expedice“ na jezero (ptačí rezervace) a nadupané (4×300 koní!!!) adrenalinové motoráky na moře. My chceme na vyhlášené písečné duny. Najdeme nástupiště a zjišťujeme, že by nás za poplatek odvezli do výchozího místa do Rabky. Tak tam dojedeme po vlastní ose. U Rabky předjíždíme dost dlouhou kolonu na příjezdu k parkovišti. Je plné a dovnitř vpustí auto, až když nějaké vyjede. Tak to mají na dlouho. My se máčkli hned k vjezdu. Rychle do kraťasů a až na motobundy necháváme vše u výběrčího v boudě. Motorku radši ještě skrzevá přední kolo zamykám dlouhým zámkem, kteréhož „smyčku“ radši přehazuju přes přední blinkr, aby byl na očích a nezapomněl jsem ho při odjezdu odemknout;-)
K dunám je to 5,5 km. Jdeme s davem a mezi námi kličkují cyklisti a elektro vláčky vezoucí lenochy. V polovině cesty je u muzea raket (během druhé světové války tu Němci vybudovali pokusnou tajnou odpalovací základnu pro rakety, kde testovali různé prototypy raket V1, V2 a další typy. Aby se informace o tajné stavbě utajili, stavitele popravili. Jsou pochovaní na nedalekém hřbitově. Po válce základna údajně sloužila pro testování meteorologických raket. Nejlepší na muzeu je jeho vyhlídková věž) občerstvovací „mezistanice“. Jdeme v tempu, tak nestíháme zastavit:-) A jsme TU. I přes množství lidí jsou duny impozantní. Z té největší se válí sudy, metají kotrmelce atp. Písek musejí mít zúčastnění snad i v … tlustým střevě. Rezervace má rozlohu okolo 18 000 ha a nadmořská výška se pohybuje mezi 0 – 115 m n.m. Je tu největší pole písečných dun v Polsku „Białe Góry“ s nejvyššími dunami Wydma Łęcka a Sowia Góra se zajímavým písečnými přesypy a typickou pouštní vegetací. Chladný mořský vítr pohybuje písky na pobřeží, kde vytvoří ohromné pohybující se písečné duny, z kterých ta nejvyšší dosahuje až 40 metrů. Na místech, kde se duna dotýká lesa, se začíná úchvatné divadlo – souboj živého lesa s věčným pískem a prachem, který ho postupně pokrývá. Zasypané stromy odumírají a jejich odkrytá torza se potom tyčí proti obloze. Aby se pohyb dun zpomalil, vysadili lidé v okolí borovicový les chránící tak okolní krajinu. Park tvoří i soustava jezer, která jsou domovem pro množství ptáků a důležitou zastávkou pro migrující druhy. S botami v rukou TO přejdeme celé až k Baltu. Jůůů. Pláž, vlny, slunce. To můžeme. 1 hodiny si to užijeme a vyrážíme zpět. Ficcusová, jako vždy s kapsou plnou mušliček a kamínků. A v mezistanici u rakeťáků si dáme něco k pití a my lemry měkké naskakujeme na elektro vláček. I když si lžeme do kapsy, že je to hlavně kvůli času? Na parkovišti naskáčeme do motohadrů a jedeme pryč. Kurwa! ZÁMEK … ohnul blinkr a ten napraskl plast kapoty. To jsem ale KOKOT! Ač škoda vlastně minimální, tak se teď nesnáším k nevydržení. A protože je tato zastávka vlastně naší poslední poznávací (Ustku s útesy už taky nestíháme), tak mám dost času při „přeletu“ na jih se užírat. Ale dlouho mi to naštěstí nevydrží:-)
Ač z toho nemám vůbec dobrý pocit, tak stále zrychlujeme. Jedeme furt 140-160 km/h (mimo vesnice pochopitelně). Někde u kostelíka pauzujeme. Někde v bistru u pumpy si k večeři ficcusová chce konečně dát Bigos, který ale nemají, tak končíme na kotlíku luxusní hrachovky zapité kapučínem. Záchody označené kroužkem a trojúhelníkem jsou už jen malým hlavolamem na odjezdu.
Někde u Debrzny vidíme u přejezdu vykolejenou lokomotivu ležící na boku. Škoda, že není čas na její prohlídku. Večer po setmění dojíždíme do Pily. A protože je dnes nějaký náboženský svátek, tak nejen že byly všechny obchody zavřený, ale navíc je každej hotel/motel plnej svatebčanů? Nechceme do stanu, tak hledáme dál. Na jedné křižovatce na poslední chvíli měním směr a projíždím ji nechtěně na červenou. Nějaké SUV z boku hodně brzdí. Děkuju Ti andělíčku můj strážníčku …
Ficcusová chytá nerv, páč v noci se na moto jede tak nějak všeobecně blbě … Jsem rozhodnut jet i v noci směrem na Poznaň a hledat dál nocleh. Na kraji Chodzieše vidíme nasvícený vjezd k hotelu Strazsny Dwór (www.strasznydwor.pl) . Hned v bráně ale vidíme, že jsme o level výš, než bysme asi chtěli. Je ale už opravdu pozdě. Na terase vidíme luxusně prostřené stoly. V recepci se dozvídáme, že to nebude tak horký. Akorát už nemusíme řešit co se zbylými Zloťáky? Dvoulůžák se snídaní za rovných 200,- … Snídani si objednáváme na 7 ranní. Rychlé sprcha a ještě rychlejší spánek.

Ujeto: 417 km

[Not a valid template]

Neděle, 16. 8. 2009

Ficcusová je ňák čilá:-) V 7:00 vcházíme do jídelny, kde je luxusně prostřený jeden stůl pro dva. Na stole je „studený“ obložený tác. Čišník nás jako jediné brzce snídající zvládá profesionálně levou zadní. Zelený čaj do konvice, výběr z 5ti položkové ranní nabídky teplých jídel. Vše z vajec … vyhrává omeleta se šunkou. No fajn snídaně to je.
Dnes máme v plánu dorazit domů co nejdříve, tak jdeme na to. Full gas forever. GPS nás navádí k Odře, kde by měl fungovat přívoz. Je ale zrovna na druhé straně a převozník mává, ať jedeme dál proti proudu. No hezký. O kus dál je opět odbočka k řece a převozní prám je na „naší“ straně. Když se po chvilce čekání s ještě jedním autem nalodíme, tak s překvapením zjišťujeme, že pohon prámu je čistě ruční. Mazec. Přes řeku je ve vodě natažené silné ocelové lano a dva maníci po něm přetáhnou prám v docela silným proudu na druhou stranu. Most je prý v plánu … až „zbydou“ prachy. Full gas. Na polské straně hranic to docela žije. Plno lidí.
Hup a jsme v ČR. Harrachov je proti PL straně mrtvej. Železnobrodský zatáčky jsou dobrý. Akorát jedna utahující se mne nečekaně donutila klopit hodně. S kufry? Už jen přes celou ČR a v 18 hod jsme doma.

Ujeto: 651 km

[Not a valid template]

Teď už nás čeká jen 120 km autem pro děti?

Souhrn:
Celkem ujeto 2142 km
Spotřeba cca 5,5 l/100 km
Outrata v Polsku cca za 4000,- Kč
+ Benzín za cca 3300,- Kč

U Baltu je faj a chtělo by to alespoň týden nebo radši dva …

sepsal ficcus se svou externí pamětí a encyklopedií ficcusovou