20. 10. 2013

Tak jsme zase jednou seděli v hospodě a někdo si vzpomněl, jak to bylo fajn, když jsme udělali haberskou výpravu do Vrábče do hospody a zpět. Ale tentokrát by to chtělo něco většího! Tak co třeba vyrazit na Kleť? Vezmeme to z Českého Krumlova přes vrchol a pěkně od hospody k hospodě přes hřeben Kluku až do Habří. To bude paráda! Slovo dalo slovo a hned se vše začalo domlouvat. Sraz jsme naplánovali na sobotu ráno na zastávce na Hradcích. My ráno trošku nestíháme a tak nás tam nakonec veze děda autem. Na zastávce již čekají první účastníci. Jedeme v sestavě: já se siskinem, Radek s Vlaďkou a psem Charliem, Muf, Pepa, ficcus s fenkou Bárou, luffa se Zboudem, malou Bětkou – Sněženou v kočárku a psem Fidžim. Čekání na vlak si krátíme pozorováním šneka, který se rozhodl, že nutně potřebuje překonat koleje. Sázíme se, jestli to „stihne“ na vrch koleje přesně v okamžiku, kdy přijede vlak. Nakonec se nám ho zželelo. Nechceme, aby se nám rozmajznul před očima a tak ho přes koleje přehazujeme. Za chvilku už přijíždí místní lokálka. Nastupujeme spořádaně do vlaku a jedeme jím až do Českého Krumlova. Vystupujeme a po zelené turistické značce začínáme stoupat vzhůru. Jde se nám dobře. Pepa nám rychle podsouvá piva, která si nabalil na cestu, protože se mu to nechce tahat do kopce. Rádi mu pomáháme, někdo k tomu ještě vytahuje i paňáka něčeho tvrdšího. Zboud se občas zapřahává do kočárku a táhne ho na provaze. Fidžiho to nenaučil, tak musí sám. Cesta nevede jen po silnici, některé úseky jsou strmé a kamenité lesní stezky, a tak luffa bere Sněženu do šátku a kluci se střídají v nesení kočárku. Ficcus provokuje psy piškoty. Zkouší, který vyskočí nejvýše. Myslím, že pidi Fidži to vyhrává na celé čáře, co by ten kardiak neudělal pro kus žvance. ;o) Počasí nám přeje, slunce svítí a cestou nás provázejí krásně zbarvené sluncem prozářené stromy. Nahoře u rozhledny sedáme na terasu restaurace a dáváme si nějaké pití, polévky apod. Jen něco malého, za chvilku bude přece další hospoda! Přemýšlíme, kudy půjdeme dál. Pod lanovkou je to prý trapný a tak jdeme kolem vysílače po modré. Ó jak pěkné hospůdky jsou v Holubově! Škoda jich. Na rozcestí „U Rezervace“ se mi nedaří přesvědčit výpravu, že by bylo lepší jít už doprava po žluté do Křemže, protože Radek to tu zná, on tu přece jezdí na kole do Rojšína a určitě musíme jít ještě dál…no jooo na kole se to jezdí, ale my to musíme šlapat pěšky! :o) Nakonec jsme ho odhalili…v Rojšíně se mu líbí a chce nás tam za každou cenu dostat. Cestou potkáváme veliký u cesty ležící kámen, na kterém je zeleným sprejem nastříkán pozdrav pro Radkovo známého – Ludvu: „LU 2″. Kolem cesty je spousta kamenů lidmi poskládaných do pyramidek a tak se kluci snaží také zanechat nějaké stopy a vztyčují také jeden „menhir“. Zanedlouho už je všem dostatečně jasný, že si zbytečně zacházíme a tak na rozcestí „Pod Růžovým vrchem“ konečně odbočujeme vpravo, abychom drželi ten správný směr na Habří. Fidži si opět hledá „klacík“ – asi dvoumetrový a všechny nás jím kosí. Po lesních cestách se dostáváme až do Chlumu, kde, již značně vyprahlí a hladoví, hledáme hospodu. Jsou tu asi dvě, ale obě mají ZAVŘENO! Plahočíme se tedy až do Kremže a tam nacházíme alespoň nějakou Radniční restauraci. Pivo v nás jen zasyčí. Také si konečně objednáváme něco k snědku. No a pomalu, abychom se sunuli dál, slunce je už nízko. Takže jdeme dál kolem Chlumečku přes Bohouškovice a za Bětčina roztomilého tlachání při západu slunce pokračujeme přes Haberský vrch a kolem Bohouškovické myslivny až do Habří. Tam už přicházíme za šera. Ještě si skočíme do hospody na pivo a pak už rovnou domu. Myslím, že toho pro dnešek už bylo dost, bolí nás nohy. Spočítali jsme to na cca 25 km. Bylo krásně, chvilkami jsme šli i v tričku. Jen ta žízeň nás trápila, těch hospod bylo cestou zpropadeně málo, ale i tak to bylo super! ;o)

siskinka