13.6.-16.6.2003

Nikdy bych nevěřil, že se dá píchnout na motorce jedno kolo dvakrát během dvou dnů. Vlastně třikrát během čtrnácti dnů. Po tomhle motovíkendu vím, že možný je všechno. Začalo to v podstatě začátkem června kdy si Chosé s Renčou (René, já a Rudolf) udělali vyjížďku na nedávno koupeném Dominátoru do Novohradských hor a vrátili se domů s prázdným zadkem (tedy, prázdným zadním kolem). Oprava byla provedena a tak jsme naplánovali Motovíkend 06/03 v termínu 13.-16.6. opět do Šumavské nádhery na chatu k Nýrské přehradě. Horská chata Hubert se jako základní tábor osvědčila a prostoru k vyjížďkám je v Západních čechách a přilehlém Německu dostatek. Proti minulému Motovíkendu jsme tentokrát jeli ve větším počtu a částečně už od pátku:

siskin a siskinka na Kawasaki KLR650 Tengai
Chosé s Renčou na Honda Dominátor                      – vyjeli jsme již v pátek z Habří

Jordy s Korálkem (Pavlínou) na Honda XR650     – vyjeli také v pátek, ale z Prahy

Muf na Honda CX500 (bahenní pumpa)                    – dorazil za námi v sobotu

V pátek odpoledne začalo v Budějcích lejt přesně podle klasikových slov „chčije a chčije“. Původně plánovaný odjezd v 16:30 z Budějc od OMV byl posouván postupně na pozdější hodiny, i když ke konci už to nebylo jenom kvůli dešti. Déšť naštěstí kolem 18:00 přestal a tak Chosé s Renčou přijeli do Habří a v 19:30 jsme vyrazili. Kvůli zpoždění došlo k menší změně trasy. Místo pomalých a kochacích cest byla zvolena trasa rychlejší tzv. přesouvací. Přes Netolice, Prachatice, Husineckou přehradu, Kašperské Hory, Železnou Rudu do Zelené Lhoty na Horskou chatu Hubert. Celou cestu se jelo nádherně, místy byla mokrá silnice, ale nepršelo a krásně jsme se svezli. Jenom při posledním výjezdu k chatě (po polní cestě se zbytky asfaltu) jsem Chosému podezřele ujel. Po chvilce čekání na parkovišti před chatou přijel Chosé, ale sám bez Renči. Ta za ním šla pěšky. V první chvíli jsem si říkal, že Dominátor je šmejd a do mírného kopce prostě dva lidi neuveze, ale potom jsem si všiml prázdného zadního kola. Ubytovali jsme se a kolem 21:30 jsme zasedli k vynikající večeři. Během večeře přijeli Jordy s Pavlou. Hned po příjezdu nás Pája Korálek pobavila větou „Jdi se umejt chci ti dát pusu“. Jordy jako správnej endurista totiž jezdí v otevřený helmě a po té večerní jízdě měl na obličeji pěkně zaplněnej hmyzí hřbitov. K večeři nám Dan (provozovatel chaty) zapálil krb. Pak jsme si dali nějaké to pivo a slivovici, moudře pohovořili, popili. Hanka padá s Jordym ze stolu, kde tancovali v rytmu Mexika od Tří sester. (Hanka padá kvůli Jordymu. ;o) pozn. Hanka). Ostatní se svíjí kolem v docela zajímavých tanečních kreacích a venku začínají řvát ptáci. A ejhle najednou je pět hodin ráno. Jdeme spát.

V sobotu vstávám s Hankou mezi osmou a devátou a vyhlížíme Mufa. Spali jsme sice jenom necelé čtyři hodiny, ale zatím je to v pohodě. Asi jsme stále pod vlivem. Tance. V devět hodin přijíždí Muf a v klídku před chatou společně snídáme. Z Mufa pomalu leze, že už si dneska docela pěkně zajezdil, protože místo aby jel nejkratší cestou vzal to oklikou. Z Habří do Zelené Lhoty je to asi 130km, Muf najel asi 230km. Postupně se z pelechů kutálí ostatní účastníci Motovíkendu. Upřesňujeme si trasu a vymýšlíme co s Chosého zadním kolem. V jedenáct Chosé nastříkal do kola antipich a odjíždí, aby se to pěkně uvnitř rozstříkalo. Za chvilku je zpátky opět s prázdným kolem. Antpich za pár šupů ze „Špáru“ je asi šmejd. Na prázdným kole jede do Nýrska hledat pneuservis. My balíme nejnutnější věci, Renča si sedá za Mufa a jedeme za ním. V servisu už se oprava chýlí ke konci. Stará duše se už nedala použít (na prázdným kole se nemá jezdit) tak servisman sehnal a přivezl novou. Kolem poledního odjíždíme z Nýrského servisu (servismane dík za ten přesčas) a jedeme směrem na Kdyni. Tam tankujeme a jedeme na zříceninu hradu Rýzmberk. Parkujeme pod kopcem a závěr si dáváme pěšmo (nechápu, že ty hrady museli stavět na kopci). U zříceniny je občerstvení, kde doplňujeme tekutiny, kterých se nám po včerejšku trochu nedostává. Statečně stoupáme na rozhlednu odkud je krásný výhled do krajiny. Po návratu ke „koním“ jedeme přes Domažlice, Horšovský Týn a Bělou nad Radbuzou do Rozvadova. Tady si v nějakém penzionu dáváme oběd. Podle kuchařova pozdravu „Guten tag“ zjišťujeme, že sem asi moc Čechů na jídlo nechodí. Německy nás pozdravil asi proto, že na tričkách máme přes celý záda typicky „německý“ nápis HABŘÍ. Protože Renča je po obědě nějaká ospalá dopuje se plechovkou Erektusu. Při odjezdu z restaurace začíná pršet. Rychle zajíždíme k nejbližší benzínce, kde jsme přečkali slejvák a poté jedeme na hranice. Obloha je černá jako blázen a nezdá se, že by se to chtělo umoudřit. Ve Waidhausu opět začalo pršet a tak se znovu schováváme u benzínky. Renča si mezi tím odskočila na WC, kde přečkala asi půl hodiny z naší zastávky. Když nám popsala co se na WC dělo, přejmenovali jsme Erektus na Serektus. Jakmile přestalo pršet vyrazili jsme podél Německé strany hranic zpátky k Nýrsku. Cesta přes Eslarn, Schönsee, Waldmünchen a Furth im Wald směrem na hraniční přechod Rittsteig/Svatá Kateřina je nádherná. Kvalitní asfalt, přehledné zatáčky a pěkná krajina. Cestu nám bohužel kazil déšť. Muf neměl na CéiXu zrovna dobré mokré obutí a tak musel do zatáček hodně opatrně. I přes to mokro jsme se pomalu blížili k naší chatě a všichni jsme se těšili na večeři. Protože většina neměla nepromok, byli jsme mokří až na kůži. Někde u Waldmünchenu se nám ztratil Chosé s Renčou. V první chvíli jsme jejich ztrátu přičítali Renče a jejímu Serektusu, ale po chvilce čekání se nám to zdálo podezřelé. Vrátil jsem se kus zpátky a nevěřil jsem vlastním očím. Opět měli prázdné zadní kolo. Z kufru jsem vytáhl antipich, nastříkali jsme ho do kola, z Chosého motorky přendali kufry na mojí, Renču jsem si posadil za sebe a jeli za ostatními. Tam si Renča přesedla k Mufovi, já vzal Hanku jeli jsme dál. Až do Furth im Waldu bylo všechno OK, ale potom začalo kolo opět ucházet. U Eschlkamu vyhlásil Chosé konečnou, na prázdným kole a mokrý silnici se nedalo pokračovat. Muf prohledal kufr a zjistil, že antipich, na který spoléháme asi nechal v autě doma na dvoře. Bylo něco kolem 21.hodiny. Sotva jsme zastavili a asi po 10 minutách u nás zastavili policajti, že jim někdo hlásil, že tu máme nějaký problém s motorkou. To byl fofr. Začala se do nás pomalu dávat zima. Přece jenom jsme promokli a v mokrých trenýrkách to nebylo nic moc. Protože už to nebylo do Nýrska moc daleko, a protože jsme byli v dosahu některého Oskařího vysílače zavolal jsem na chatu Danovi o pomoc. Zlatý lidi. Sehnali káru, Danova manželka v sedmým? měsíci těhotenství sedla za volant a tradá, přijeli pro nás. Protože při nakládání motorky už byla tma jak v pytli, nastavil jsem motorku tak, abych posvítil a během chvilky byla motorka na káře. Bohužel nakládání probíhalo v kopci a moje motorka to na stojánku nějak neustála a poroučela se k zemi. Odnesl to kufr, mírně se deformoval. (Doufám, že z toho padání nechceš udělat tradici! Vzpomeňte na poslední motovíkend.- Pozn. Hanka). Na hranicích nás ještě kvalitně prolustrovali celníci, asi se jim nezdála motorka na káře, a kolem půlnoci jsme byli na chatě. Cestou jsem si připadal jako v pohřebním průvodu. Motorka na káře a za ní další tři motorky v koloně čtyřiceti kilometrovou rychlostí. Na chatě jsme i přes pokročilou noční hodinu dostali výbornou večeři a urvaní jak koně zapadli do postelí.

Ráno, no dopoledne jsme vstali a u pozdní snídaně řešili co s Choséovcema a jejich Dominátorem. Nakonec se rozhodli, že si o jeden den prodlouží víkend a zůstanou do pondělí. Dan je pak odveze do Klatov, kde to kolo pořádně opraví. Motorku jsme tedy nechali na káře, sbalili kufry, rozloučili se a vyrazili už bez Chosého a Renči směrem k domovu. Napřed jsme jeli do Nýrska k benzínce a potom přes Železnou rudu, Hartmanice, Annín do Kašperských Hor na hrad Kašperk. Tady jsme si dali opět závěrečný výšlap, zmrzlinu, prohlídku a jeli do Vacova na oběd. U oběda si Muf trochu stěžoval, že to že já a Jordy máme enduro neznamená automaticky,, že ho má i on, a že máme vybírat trochu kvalitnější cesty. Asi mu cestou po mezivesnických silničkách třetí až desáté třídy padali ze zubů plomby. Po výborném obědě se od nás odpojil Jordy s Pájou Korálkem směrem na Prahu a já s Hankou a Mufem jsme pokračovali dál směrem na Budějce a domů do Habří.

Co napsat závěrem? I když jsme měli pár drobných problémků (prázdné kolo, Serektus, prška) stálo to za to. Zjistili jsme mimo jiné, že antipich funguje jenom když se kolo píchne o cizí předmět a nefunguje když je duše píchlá nekvalitně přelepeným drátem z výpletu kola. On se totiž ten sajrajt, kterým se to kolo má zalepit, odstředivou silou rozstříkne po obvodu kola a nikoliv po vnitřní straně. Dál jsem zjistil, že si musím koupit nepromok. Mít mokro v trenýrkách je fakt hodně nepříjemný. No a na úplný závěr ještě jednou dík Renatě a Danovi z Horské chaty Hubert za obětavou záchranu a jejich kvalitní dopravní služby.

Jo ještě, Chosé s Renčou se nechali odvést v pondělí do Klatov, do kola dali novou duši, dráty z výpletu pořádně přelepili a k večeru byli doma. Hapy end jako v Americkým filmu.

Itinerář:

pátek – 135km
Habří, Netolice, Prachatice, Husinecká přehrada, Vimperk, Kašperské Hory, Železná Ruda, Zelená Lhota

sobota – 218km
Zelená Lhota, Nýrsko, Kdyně, Domažlice, Ždánov, Horšovský Týn, Bělá nad Radbuzou, Rozvadov, Wadhaus, Eslarn, Schönsee, Waldmünchen, Furth im Wald, Eschlkam, Rittsteig, Svatá Kateřina, Nýrsko, Zelená Lhota

neděle – 160km
Zelená Lhota, Nýrsko, Železná Ruda, Hartmanice, Annín, Kašperské Hory, hrad Kašperk, Vacov, Čkyně, Volyně, Bavorov, Netolice, Habří

zapsal siskin