VORCHDORF! Jo! To je název městečka, kde je museum starých olítaných vrán ( čti: museum historických motocyklů) . Konečně jsem si vzpomněla a Pepa mohl tento cíl zadat do své nové a milované GPS, která prý dokáže zázraky. Jedním ze zázraků je vyhledání super extra zatáčkovité trasy. A to si tedy, tuhle neděli 6.7.2014 vyzkoušíme. Nechali se dokonce nachytat i Siskini a tak stojíme v neděli v 9,00 na startu skoro jak za starých časů. A co víc! Na start dorazila dokonce i naše Bětka pro kterou byla jízda s dědou na FJR premiérovou jízdou na motorce. Sice krátkou, jen po návsi, ale i tak- poprvé v životě na motorce! Skoro by jí to jeden záviděl. Před Přísečnou se Siskini psychicky připravují na nastávající dovolenou na Balkán. Na stavebním semaforu projíždíme na červenou, protože………….. kam bychom to dojeli, kdybychom na každou červenou stáli, a hlavně bylo jasný, že se na provizorní panelku popřípadě snadno vejdeme s projíždějícím autem. Totéž si nemyslela slovenská řidička projíždějícího auta, i když tam měla místa na tři kravský zadky. Na mne zahoukala, tak jsem se na ni mile usmála. Asi ji to neuspokojilo, tak na Siskinku začala křičet. Bohužel nevíme co. Siskinka vládne němčinou, ale slovenštinou asi ne. Siskin by prý rád křičel Slovence v odpověď, ale v tom mu zabránila integrální přilba. Na benzínce v Krumlově se rozvíjí velmi hloupá debata a staré olítané vráně. Samozřejmě svoji CéBéeFku, které šlape za krk prvních sto tisíc kilometrů bráním, jen si tak úplně nejsem jistá, zda je řeč o ní. Doufám, že moje pochybnosti nikdo nesdílí. Po Siskinky otázce:,, A to mluvíš o motorce, nebo o Barče?“ už nedoufám, zavírám si uši do přilby a bez problému startuju svojí starou olítanou vránu. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v Krumlově, předpokládám, že nás Pepova nová hračka vede přes Studánky, proto moc nechápu odbočení na Kaplici. Pravda je, že před Dolní Dvořiště nás dovedly pěkné, zatáčkovité silničky. Ale proč před Dvořištěm zase odbočujeme na Rybník, tudíž směr Studánky. To ví Bůh. A asi vlastně ani on ne. Tak snad to ví alespoň Pepova GPS. Takovou tou silničkou, kde člověka napadá okřídlené:,, si myslíš, že jsem tlumiče našel na hnoji?!“ dojíždíme nakonec opravdu do Studánek. Že jsme najeli 3x více kilometrů, než normálně? No a co? Jedeme se projet! A pak nás GPS vede …. No fakt nevím kudy. Tyhle kotěhulky si prostě nepamatuju, ač se hodně snažím. Po třech hodinách jízdy zapadákovem se chce Pepovi konečně čůrat. Asi se vydrncal. Kdyby jen trochu tušil, jaké spílání za vybranou cestu ho čeká, tak by se možná radši počůral. A možná ne. Možná ho baví nás štvát. Siskinka během hudrování vytahuje rychlou svačinku a všichni se ptáme, kdy už tam budem a jak je to daleko. Pepa raději zavelí k odjezdu a odjíždí. No to my bychom taky, jenže…. jenže stará olítaná …. No prostě CéBéeFka né a né nastartovat. Siskini mi na rozdíl od Pepy neujíždí a Siskin jde se slovy: ,,pane Mopadži“ nastartovat. Tentokrát domluva nestačí. Tentokrát by stačily startovací kabely. Ale kde je vzít?! No kde? Přece u Siskinky pod sedačkou. Sama se diví, jak už je vybavená na dovolenou. Má skvělého mechanika. Po složitém nalezení baterky na Hondě ( nevím, proč mi Siskin nevěřil, že je pod tím pravým deklem) a obnažení Siskinky. … samozřejmě Siskinky baterky v GéeSu, obě motorky propojujeme a vítězně startujeme! Sláva! Honda běží a my se pomalu oblíkáme. Nechvátáme, stejně nevíme kam jet. Pepa tu není, což by tak nevadilo, ale není tu ani jeho GPS, která nám má říct kudy kam. Když pobalíme cajky, reflexní vesty, prázdný papírky od tyčinek, kterými nás Siskinka udržovala ve formě, tak se Pepa konečně zjevuje. Jeho hláška, že si myslel, že jsme blbě odbočili (pamatujete?: jedeme za ním a za jeho GPS) nás docela rozsekala. Prý na nás dlouho čekal a pak nás hledal na jiné odbočce. No, jestli by nebylo snazší se podívat při rozjezdu do zrcátka. Moje stará olítaná vrána už nás má dost a chcípá: takže: vyndat cajk, sundat bundy, dekly, vytáhnout kabely a znovu startovat. Povedlo se, ale nastartovaná CéBéeFka chrchlá a nechce se ji fungovat. Snažím se ji držet v otáčkách a neumím si představit, jak na ni pojedu. S rukou na plynu se domlouváme, že to fakt nedám a že to otočíme domů. Né, že by ji to uklidnilo. Chcípá zas. Tak teď už je náladu trochu horší a já se pomaličku smiřuji s myšlenkou, že domů dorazím potupně na káře. Siskinka si jde oprášit svoji němčinu, kterou používá prý jen v sezóně a během zimy ji nepotřebuje, k nejbližšímu stavení. GPS nám mezi tím říká, že to máme domu kousek, prý jsme kousíček za Freistadtem, což nás dost udivuje a moc nechápeme, proč jsme sem jeli celé dopoledne. Ale fakt jsme se pěkně projeli. Siskinka vše vyřídila a prý ano, prý si tam můžeme motorku odstavit. Činíme tak a já si sedám za Pepu. Nějak se mi nechce a nějak tuším, že se mi to nebude líbit. Nelíbí. Siskini se s námi solidárně vrací a co víc, dokonce nás zvou na buřty. Doma je plotna studená, tak pozvání s díky přijímáme. Po zbaštění siskinovic zásob sedáme s Pepou do auta a za chvíli jsme zpět u rakouského statku. No a pak už jen natlačit starou, olít……. No prostě, moji skvělou CBF na káru, odjet domů a podívat se ji pod křídla. Trochu ogrilovaný alternátor mě moc nepotěšil, ale vlastně mohlo být i hůř. Jen mě mrzí, že těch 1200 km, které mi chybí do stovky tisíc už nestihnu najet. A tak ten zlomový okamžik, kdy bude zapotřebí moji báječnou motorku podrbat po čumáčku a poděkovat ji za vše, co se mnou musela vytrpět, prožije Lucka, která si ji půjčuje na dovolenou. Ale prý jí vše vyřídí, poděkuje jí za mne a tachometr mi nafotí. Tak fajn 🙂 Barča P.S. A jak řekla tak udělala. Ve stovce zastavila, motorku pohladila, vyfotila a za vše ji poděkovala. No řekněte, není ta motorka skvělá?! JE!!