Takže je tu zase léto a s ním samozřejmě výlet do Maďarska. Už se z toho stává hezká tradice 🙂 Tentokrát jsem stanovil termín odjezdu na 12. srpna. Velká část naší motobandy byla v červenci 16 dní v Portugalsku, takže jsem jim chtěl dát trochu oraz. Plán byl jasný. Odjezd ve čtvrtek 12.8. ve 14.00 z Habří. Cíl prvního dne penzion Vádvirág v Dunaalmasz u Komárom, celkově potom Tokaj a jeho skvělé víno. Vádvirág = spolehlivé ubytování, dobré jídlo a super ceny. Původně to vypadalo, že pojedu já, Muf, Kačka, Pepa a Barča. Jenže Pepovi něco vlítlo do oka a jelikož to nechtělo pořád odlítnout, doktorka mu řekla, že by si měl dát s motorkou chvilku pauzu. Barča zase pořád řešila dovolenou, takže nakonec s náma jela jen jako doprovod cca. 100km do Rakouska. Takže sestava je jasná. Dan – Aprilia ETV1000 Caponord, Kačka – Suzuki GSF 600 Bandit, Muf – Honda 1300 Pan Europan.

Kupodivu jsme odjeli téměř na čas a před sebou měli podle Garmina, kterému jsem poctivě připravil trasu Rakouskem, asi 340 km. Nejezdíme po dálnici a nechtěli jsme už jako loni jet skrz Vídeň, což je dost opruz. Trasa vedla zhruba Horn, Hollabrun a západně kolem Slovenských hranic  na jih k maďarské hranici. No, jak jsme brzy zjistli, Garmin má své docela velké mouchy. A to jsem mu nahrál poslední mapy … Za prvé, když má město na trase, opravdu usilovně se snaží, abyste se podívali na náměstí nebo alespoň někam, čemu říká centrum. Neukecáteho ho 🙁 Za druhé jsme zjistili, že asi v polovině nadefinovano trasy se rozhodl, že prostě pojede jinudy. A jel.  No naštěstí jsme po mírném bloudění neskončili přímo ve Vídni, ale  na jejím okraji, což ale vyjde téměř nastejno. Provoz jako prase a než jsme se vymotali ven, ztratili jsme tak 1,5 hodiny a najeli asi tak o 70-90 km více oproti plánu. No nakonec jsme našli tu správnou cestu a jeli již podle hlavy a ne podle Garmina. Tuhle část trasy jsme již dobře znali, ale Garmin nás neustále usilovně hnal někudy jinudy. Tak jsem ho vypnul. Do Dunaalmasze jsme dorazili až za tmy a už jsme toho měli celkem dost. Bylo blbě vidět, jelikož jsme měli plexi samou mouchu a ještě jsme se ten den hronzě dlouho trmáceli po městech a vesnicích padesátkou, což nikomu nepřidá. Sláva. Vidím odbočku vpravo do kopce, směr Panzio Vádvirág. Jedu zpaměti. Klasické enduro mezi vilkami a přijíždíme k penzionu a ??? ty vole všude tma. Mírná deprese. Co teď ? Kačka už vypadá docela znaveně a má hroznou chuť na pivo. Jako my s Mufem. Ale najednou, jak v pohádce. Rosvítilo se světýlko a přichází paní domácí. Dokonce nás už i poznává ( byli jsme tam již 3x ) Volá své dvě dcery ( abychom  se domluvili jinou řečí než maďarsky 🙂 ), ubytuje nás a jde vařit. Nechtěli jsme jí to tentokrát komplikovat, tak jsme si všichni dali totéž jídlo. Je nám skvěle, umytí, najezení, dobré pivo na stole a pěkný výlet před námi. Nechali jsme si ještě natočit něco k pití a řekli paní domácí ať jde spát, my že ještě posedíme venku pod pergolou. Krásná teplá noc a kupodivu tu nejsou komáři jako minule. Najednou nás napadlo, že bychom měli Kačce pomoct s odvykáním kouření. Jsme přece kamarádi. Takže jsme naučili celou krabičku cigaret  Red & White plavat v místní Cole. Líbilo se jim to. Kačce zas tak už moc ne. Ale jsme přece kamarádi. 🙂 No pěkně jsme poseděli a hupky dupky do postele. My máme pokoj s Mufem a Kačka spí na dalším dvojáku sama. Napadlo nás, že bychom se za Kačkou mohli zajít podívat. A co jsme nenašli, další krabičku Red & White. Tak jsme všechny ty mršky v ní naučili plavat v umývadle. No to vám bylo veselo. Kačka křičela a bránila je. Taková studená voda !! Nic platné. Tak šla do vany za nima. Oblečená i s mobilem. No to bylo křiku na penzionu… Jde se spát. Ráno je krásný den, snídaně připravená a my vyspalí do růžova. Jdeme s Mufem ven a …. venku nás vesele zdraví pán, co spal ve vedlejším pokoji. O tom jsme samozřejmě neměli ani tušení. No snad měl veselou noc 🙂 Balíme. Kačka neumí zapnout pytel s věcma na sedačku. Muf ano. Ještě zkoušíme domluvit ubytování ze soboty na neděli. Bohužel, mají plno, takže snad zase za rok.      Ještě doma jsme se rozhodli, že v pátek dopoledne pojedem  do Komárom na pevnost Monostor, což je fakt zážitek. My ji rádi uvidíme znovu a Kačka poprvé. Na parkovišti u pevnosti jsme se převlékli, zamkli vše k motorkám a vyrazili do pevnosti. Byl to opět zážitek. Dokonce jsme zvolili novou trasu sklepením, takže si mé PDA s LED diodou pěkně zasvítilo 🙂 Z pevnosti jedeme do známe pizerie v Komárom na oběd. Letos je pán v pizerce nějaký zmatený. Sice dobře mluví anglicky, ale nevím. Nealko přinesl 2x, pivo nakonec žádné a pizzu pro mě také ne. Sežral jsem tedy kus Kačce a Mufovi…

Nasednout a jedeme. Opět jako loni směr Visegrád a přívoz přes Dunaj. Nemohli jsme Kačku o tohle připravit. A pak už frr, směr Tokaj. Garmin je nastaven, ale místo severní trasy přes hory nás neustále tlačí na jih. Když jsme zjistili, že snad chce i do Budapešti, jeli jsme si podle svého. Pral se s námi ještě asi hodinu. Vyhráli jsme. Začala mě ale doslova srá… jiná jeho vychytaná funkce. A to je zoom na křižovatce. Jedu si svých 100km/h a na displaji po očku sleduji šipku s odbočením. Pořád je to na křižovatku daleko. Ale najednou hup, zoom a já křižovatku přejíždím. Když jí přejíždím asi po páté, vypadám už jako debil… Jenže nebudu přece za jízdy pořád civět na navigaci místo na cestu. To by asi skončilo blbě. Na zoom seru. Jedeme dál po asi 3m široké špatné asfaltové cestě. Cesta se najednou začala zužovat, na asfaltu písek a hlína. Najednou mi Garmin hlásí “ Najeďte na trajekt “ !!! A jsme v prd… Tady přece žádný trajekt nemůže být, nakonec nevidím ani řeku. Jestli to tu nebude, my se budeme muset vrátit a najít most. Cesta se stále zužuje a najednou pravotočivá zatáčka doleva. Říkám si, tady asi bude ten přívoz. Nebrzdím jen kouknu dolů z kopečka. Je tam asi 5-8 m nájezd na prám přes řeku. Prám tam je a je na správné straně 🙂 Jedu dál a zastavuji až na druhém konci prámu. Kačka potom jen nevěřícně kroutila hlavou a říká, co kdyby tam nic nebylo ? vždyť ty jsi vůbec nebrzdil ? Neví, že mě to ten Garmin prásknul 🙂 Najednou už vidíme ukazatele směr Tokaj a tak je to správně. Už jsme skoro tam a zase zoom na křižovatce. Naštěstí to hned otáčím a zjišťuji, že jsem při čumění na navigaci přehlédl ceduly jak kráva – Tokaj 8 km 🙂 Jsme v Tokaji. Zastavím a chci se poradit, jak to uděláme s ubytováním. Muf mi připomíná předchozí přehlédnutou ceduly, že jsem snad slepej 🙂 A pak povídá, proč stojíme, že bychom měli jet. S Kačkou na sebe koukáme a ptáme se, kam? Muf říká, no přece do Tokaje !! Odpovídáme, my jsme už v Tokaji 🙂 No nic. Ceduli Tokaj-město zase přehlédl Muf 🙂 Tokaj je parádní a je vidět, že jsou tu na rozdíl od okolí peníze. Je tu i dost turistů a dokonce nějaký motosraz. Jedeme do centra, ale trochu bloudíme. Zastavuji tedy u jedné pěkné vinárny a ptám se chlapíka, co tu venku sedí u několika lahví vín před vraty, kde bychom se tu mohli ubytovat. Mluví velmi dobře anglicky, tak je to hračka. Volá své známé a ubytování máme asi 50m odtud. Otevírá nám starší paní a zve nás dál. Zaparkujeme motorky ve dvoře a jdeme se podívat na pokoje. Paní nám chce nechat celý velký byt se 3 ložnicemi, obývákem, kuchyní a 2 koupelnami. Pokoje jsou jak na zámku a je vidět, že se tu normálně bydlí. Chvíli se přeme, že nám stačí 2 pokoje a koupelna, ale paní se nedá odbýt. Prostě každý budeme mít svůj pokoj s velkou dvoupostelí a basta. Cena ? ptám se. 12 povídá paní. Já se ptám, tisíc ? Odpovídá, že ano. Paráda, to je asi 950 korun. Za celý byt. Super. Jdeme si vybalit, umýt se a převléknout. Vyrážíme na večeři a na víno. Najednou mě paní domácí chytá za ruku a gestikuluje bzik, bzik, bzik … Trochu nechápu, ale pak mě to došlo. Upozorňuje nás na komáry. Děláme hrdiny. Ale paní se nechce nechat odbýt a přináší mě Raid. Klasický. Na obrázku leží ty mrtvý mravenci a mouchy nohama nahoru. Odmítám. Rád bych se vrátil ještě domů. Rozhodli jsme se, že nejdříve dáme pivko a vínko v již zmiňované vinárně, když nám tak pěkně sehnal ubytování. Pivo do nás padá ve vteřině a objednáváme lahev Tokaje Furmint, suché, ročník 2003. Cena neuvěřitelná, asi 110 korun. A pak to přišlo. Bzik, bzik. Hrdiny děláme asi do 50. bodnutí. Pak pán ve vinárně přináší erární Off. Stříkáme se všude. Funguje. Teď si to víno můžeme i pěkně vychutnat. Ptáme se na nějakou dobrou restauraci a doporučují nám náměstí. Hurá, máme hlad jak vlci. Restaurace vypadá fakt dobře, stoly krásně prostřené a pan vrchní jak z filmu. Chceme pivo. Ptám se, máte nějaké místní, maďarské ? Odpovědí nás ale dostal 🙂 „My jsme tady německá restaurace a máme proto pouze německé pivo“  a… přinesl nám 3 Heinekeny :P Asi se zasekl ve 2. světové po okupaci Holandska… Jinak ovšem jídlo naproto luxusní, s Mufem si dáváme skvělou polévku a tatarák. Taky skvělý. Kačka má nějaké kuřecí v těstíčku, ani to nemůže dojíst. Luxus, včetně placení. Prostě Maďarsko je v tomto neskutečný.  Vracíme se do vinárny, kde uděláme nějakou útratu, kupujeme domů pár lahvinek Tokaje a jdeme spát. V noci přišla bouřka, takže s Mufem obcházíme byt a zavíráme okna. Kačka spí jak zabitá, o bouřce nemá ani tušení. Ráno je zase krásně a horko. Loučíme se s paní domácí a vyrážíme zpět na západ.

Ještě máme ovšem jeden cíl. Muf našel doma na Googlu krásnou skalní vyhlídku, cca. 30 km od Tokaje. Jenže neví, kde to je … Takže mobil, telefonát domů, má to na stole u PC. Asi na 3. pokus jsme se dozvěděli kam máme jet. Házím to do Garmina a hurá na vyhlídku, směr vesnice Boldogkoújfalu. Cesta je zajímavá, i když už je to spíše chudý kraj. A je tu docela černo. Přijiždíme do cíle a koukáme, žádná vyhlídka, jen na kopci se tyčí krásný malý hrad – Boldogk Vár. No co, jedeme alespoň tam. Ještě k pobavení místních nakupujeme v konzumu svačinu a hurá na hrad. Ani jsme to nečekali, ale opravdu je to krásné místo. Hrad je opravený a je tu muzeum. Kupujeme vstupenky a jde se na prohlídku. Nejdříve podzemí a pak hradby. Kačka překonává svou klaustrofobku. Ještě mrknout do muzea. Fakt pěkný. A najednou, kde se vzala, tu se vzala, Mufova skalní vyhlídka. Je na hradě a je zavřená. To už ovšem Google neříkal 🙂 Takže jsme vlasně viděli to, co jsme chtěli.  Já jsem ještě zažil takový malý strýsek, když jsem asi po hodině zjistil, že jsem si na parkovišti na motorce nechal ležet PDA. Uf, bylo tam. Když jsme skončili s prohlídkou, zjistili jsme, že pod hradem ve skále je naprosto unikátní stylová restaurace. Vše v hradním duchu, obsluha ve stylových oblecích, na stolech jen dřevěné misky a lžíce. Žádné příbory, jen dřevo a ruce. Každý host má na lavici své oblečení, na zdi meče, sekyry a kopí. Fakt pěkný. Objednáváme si. Česneková polévka s rozpuštěným smradlavým sýrem. A k tomu hlavní jídlo. My blbci… Polévka byla skvělá, ale normálně by stačila na dva obědy. A stála v ní lžíce, a bylo u ní několik kusů opečených toustů. Jenže kam máme pak dát to hlavní jídlo ? Kačka ho dala  do kufru k Mufovi, my s Mufem něco do břicha, zbytek jsme tam nechali. I tady byly ceny výborné, byť už trochu vyšší než jinde. Vyrážíme, břicha nacpaná, radši někam lehnout. Házím do Garmina cíl u Dunaje, nejrychlejší trasa. A jedeme. Jenže, co se děje? Garmin nás žene hned za vesnicí někam mezi vinice, pryč z asfaltky. Tak tam nejedu a ignoruji ho. Zastavujeme a já kontroluji nastavení navigace. Rychlá trasa, vše ostatní tak, jak má být.  Po dalších asi 500m mě Garmin zase cpe z asfaltky mezi vinohrady na polňačku. Nedám se. Chvíly se pereme, vítězím a jedeme dál po asfaltové silnici. Asi po 5ti kilometrech stojíme na křižovatce v menší vesničce. Hlavní je rovně, Garmin usilovně ukazuje trasu doleva mezi domy, směr pole. Koukáme na tu cestu, hromady bahna a hlíny. Říkám Mufovi, že tudy asi snad ne, ale Muf odpoví, že to dáme. Tak tedy jo. Vyrážím jako první. Asi tak 200m to jde, jen zpevněná cesta s blátem a  hlínou. Pak to ale přišlo. Přede mnou se objevil tak 200m úsek, jedna velká díra plná vody za druhou, bahno, voda, bordel. Není úniku. Jedu dál, už jsem asi ve druhé 1/3, když to přišlo. Zadní kolo mi sjelo asi do 0,5m hluboké díry s vodou a už jsem ležel. Tedy motorka, já to to ustál. Kouknu dozadu, Kačka s Mufem to zatím jistí zdáli. Vyrážejí. Kačka se tak směje, že nemůže ani řídit. Muf jí tedy razí cestu. Já stojím asi v 10cm bahna, boty mě klouzají a rvu svého čtvrttunového Caponorda na kola. Asi chcípnu. Povedlo se, nasedám, zadní kolo je v bahmě až nad rozetu. Za jedna, spojka a nic. Kolo se protáčí. Ty vole, já do toho bahna spadnu i s tou motorkou. Ty by se už asi Kačka počůrala… No, asi 10 minut jsem bojoval a s vypětím všech sil nějak vyrval motku z té díry. Pak už to celkem šlo. Na druhou stranu, konečně Caponord vypadá jak enduro 🙂 Za chvíli jsme na křižovatce s hlavní silnicí. Na Garmina už peču ( samozřejmě chce jet dál skrz pole ) a odbočuji na hlavní. Od té doby jedeme normálně, směr Dunaj. Ve městě Vás se naloďujeme na velký trajekt, pravda není z nejlevnějších, ale co, hlavně že jsme za vodou. Jelikož máme zítra na cestu domů celý den, rozhodli jsme se ukončit dnešní cestování trochu dřív a zakotvili v městečku Domos. Pěkný penzionek, hospoda blízko a je to přímo u Dunaje. Večer jsme poseděli u vody v malém bistru, pojedli něco skvělé maďarské gulášovky, v které opravdu stála lžíce a dorazili se v malé knajpičce vedle penzionu, kde byla samoobsluha a Kačka se snažila vydělat něco pěnez v místní soutěži :P. Jo, abych nezapomněl na její obchodnické umění. Vyměnila v hospodě eura s jedním opilcem v naprosto fantastickém kurzu ( asi 2,5 lepším než oficiální ), aby pak za ty peníze přinesla 3 panáky místní kořalky v ceně 18. leté singlmaltové whisky 🙂 Good deal !! 

No a ráno hupky dupky, zaplatit a hurá domů. Cesta ubíhala náramně, žádné zvláštní zážitky. Akorát nás v Rakousku změřila policie. Jel jsem asi 116 km/h. No, jen zamával abychom zpomalili, ale pak otočil trojnožku a ještě si to zkontroloval. V Hornu jsme měli malý logistický problém s obědem, ale spravil to pořádný řízek s bramborem a česky mluvící servírka. A co dál ? Nic. V Habří jsme si dali u Pufferů nějaký ten škopek a hurá vybalovat. Doufám, že příští rok neporušíme již skoro zavedenou tradici.

 

PS: Vrcholný výkon předvedl náš Garmin 2. den cestou do Tokaje, kdy na jedné křižovatce ve městě ukázal na display současně jednu šipku doprava a také druhou doleva… Tak si vyber. Když jsem to zobrazil ve 2D modu a zmenšil, skutečně mě nabídl abych jel doleva i doprava současně úplně jiné trasy, které se nikde v dohledu ani nepřibližovaly

Ujeto 1650 Km

zapsal Dan